Příští správná věc

Když mám přehlcený systémy, jedu na příští správnou věc. Metoda, která mi během života už několikrát pohlídala záda. Jsem člověk se sklony k perfekcionismu. S velkou vnitřní disciplínou. I když nemůžu, často to udřu na sílu. Prostě se do cíle doplazím i s uřízlou nohou. I tak to někdy neklapne a hmota zvítězí nad duchem. Ležím s třesoucíma se rukama v koutě a zjišťuju, že se nemůžu zvednout.

Po kousíčkách k cíli

V tu chvíli najíždím na mód jedna správná věc. Nemusím udělat všechno. Není třeba udělat dvacet kroků v kuse a odvařit se hned na začátku. Stačí každej den udělat jednu věc. Maličkost. Kousíček, co mě posune směrem k mýmu cíli. Jsou chvíle, kdy i to je moc.

Třeba když byla moje dcera Serafínka v inkubátoru, nebo když jí byla zjištěná sluchová vada a my trávili čas v čekárnách u doktorů. Nebo když začala chodit do školky pro sluchově postižené a my trávili celej den v autě. To jsou momenty, kdy jen uvažovat nad tím, co všechno by bylo potřeba udělat, je nad mý síly.

A to je úplně v pořádku. Nemusím hned sestrojit atomovku. Nikdo po mně nechce, abych napsala knihu za den. Není nutný přes noc našít celou novou kolekci. Stačí udělat jednu správnou věc. Krůček směrem k mým snům. Ta malinkatá změna může ve výsledku udělat hodně. Změnit kurz, kterej se za pár tejdnů projeví několikakilometrovou vzdáleností vzdušnou čarou.

Tak co uděláš?

Chci začít psát? Super. Tak dneska koupím nějakej pěknej sešitek, do kterýho to třeba zejtra půjde úplně samo. Chci začít fotit? Ok. Co třeba zajít za opravářem na rohu ulice, jestli by něco nevymyslel s tím vehiklem po dědovi. Chci konečně udělat stojku?

Fajn. Tak co třeba dneska před večeří udělat dvacet kliků? Nebo se mrknout na pár videí a chytnout do začátku správnou motivaci do plachet? Chci zakládat kapelu? Proč ne? Tak dneska zavolám kámošovi ze střední, co tenkrát hrál skvěle na kytaru.

Pohřbít se zaživa

Když stojim na začátku, je toho někdy tolik, že mě to až zahltí. Sakra! Tohle všechno bude potřeba, jo? Tolik věcí, než se dostanu z bodu A do bodu B? Vykašlat se na všechno a dělat mrtvýho brouka se jeví jako logická možnost. Nechat se zasypat svými sny jako hlínou a pohřbít se společně s nimi zaživa.

A co takhle tuhle alternativu na chvíli hodit k ledu a místo toho zkusit naporcovat svůj sen na menší kusy? Rozdělit ten monstr proces na spoustu menších dílků a každej den udělat jeden.

Držet kurz i motivaci

Jedna správná věc denně je to, co udržuje mojí motivaci. Malej krůček pro mě. Ve výsledku kvantovej skok pro celou mojí věc. Týdny a týdny nedělat nic a pak se na víkend vrhnout na hurá akci je vyčerpávající. A vůle dokopat se k něčemu třeba po měsíci už vyžaduje koňskou dávku odvahy a sebezapření.

Každej den udělat kousek mě udržuje na cestě, držím kurz a pluju za svým ostrovem pokladů na obzoru. Nemusím jet na hyperpohon. Maximální warp je dlouhodobě naprd. I s jemnou brízou v zádech a kormidlem pevně v ruce se dá sehrát pěkná divočina. Jedna správná věc a dojedu kamkoliv.

Vyzrát na protivu uvnitř

Je to i perfektní způsob, jak ošálit toho protivnýho, věčně nespokojenýho týpka v mým nitru. Srovnávání je naprd. Jakožto máma na mateřský je občas síla pozorovat, jak řada mých kamarádek vykopává jeden projekt za druhým, zatímco já jsem ráda, když si občas zvládnu vyčistit zuby. Klári, zachovej klid. Je to v pohodě. Jsou takový momenty a je to v pořádku. Jedna správná věc denně a za pár měsíců budeš „hodně někde“. Spokojená i s čistejma zubama.

Tak co uděláš? Co bude tvoje příští správná věc?

---