Ženská cykličnost – nebe, peklo nebo ráj na zemi?

9.6. 2021367x0 Komentářů

Jsem žena, jsem cyklická. Ať se nám to líbí nebo ne, většinu svého života se projevujeme cyklicky. Cykličnost vnímají mladé dívky, kterým se blíží první menstruace (menarché), těhotné, kojící ženy i ženy po přechodu. Jen pokud žena bere hormonální antikoncepci, je cykličnost značně potlačena.

Co to znamená? Velmi zjednodušeně řečeno, kromě menstruace, která je jednou z fází, procházíme v rámci našeho měsíčního cyklu ještě dalšími třemi fázemi. První den menstruace (fáze vědmy, baby, zimy, reflektivní fáze) je první den cyklu.

Cyklus dále pokračuje fází předovulační (fáze dynamická, panny, dívky, jara), fází ovulační (fáze expresivní, matky, milenky, léta) a fází předmenstruační (fáze kreativní, čarodějnice, kouzelnice, podzimu).

A každá fáze přináší jinou energii, jiné dary a výzvy.

Paráda. A co teď s tím mám dělat? Co s tím mám dělat v tomto světě, v této společnosti? Když potřebuju být stále stejná – stejně výkonná, vyrovnaná, trpělivá, pracovitá…

Vím, že mnoho žen má podobné myšlenky, když se o tomto všem dozví, protože mě samotnou napadaly. Tento článek jsem se proto rozhodla věnovat třem mýtům, které jsem kolem tohoto tématu zavnímala – tím, že jsem si jimi prošla sama a díky rozhovorům a sdílení s dalšími ženami.

Nebe na zemi

Sama jsem si prošla fází, že tohle všechno je moc hezké, ale prakticky je mi to k ničemu. Jak si mám během menstruace zalézt na pár dní do postele? Jak to mám asi udělat, když chodím do práce? Jak to mám udělat jako máma malého prcka? Ano, souhlasím, prožívání cykličnosti zní skvěle, je to ženské nebe, ale nebe pro vyvolené, nedostižný sen – tak jsem to zpočátku vnímala já.

O cykličnosti jsem věděla už několik let předtím, než jsem jí věnovala větší pozornost. Říkala jsem si, že to není nic pro mě. Myslela jsem si, že jsem asi nějaká výjimka, ženský ufon a netýká se mě.

Až si mě téma ženství a cykličnosti zavolalo tím, že se mi začaly dělat cysty na vaječnících, které praskaly (s první prasklou cystou mě odvezla sanitka do nemocnice).

Poslední cysta nepraskla a musela jsem na laparoskopickou operaci. A po probuzení z narkózy mi to došlo – bylo to pro mě probuzení do nového života, kdy jsem si řekla, že cykličnosti dám šanci.

Ostatně, poprvé jsem objevila i to, jak fungují v našem těle hormony a že cykličnost není nějaký umělý výmysl, ale skutečně vyjadřuje hormonální a jiné změny, kterými naše těla každý měsíc procházejí. A nechtěla jsem se smířit s tím, že se mi podle sdělení doktorů budou dělat cysty už pořád.

Pracovala jsem tehdy ve státní správě, na jednom ministerstvu, což zdánlivě vypadá, že se s prožíváním cykličnosti vylučuje. Řekla jsem si ale, že to zkusím, dám tomu šanci a naplánovala jsem si dovolenou na celý rok tak, abych alespoň první den cyklu měla dovolenou.

Plán dovolené jsem odevzdávala v únoru a sama jsem si přidala jako blázen, že v únoru odhaduji první den své menstruace v listopadu. Jak to tak bývá, stačí, že člověk udělá první krok a věci do sebe začnou zapadat – menstruace mi začala vycházet tak, že jsem si opravdu mohla dopřát první dny odpočinek.

A když to nevyšlo s dovolenou, vyšla menstruace na víkend, státní svátek nebo bylo v práci volněji – samotnou mě to velmi fascinovalo, jak se můj cyklus proměňuje a od té doby vím, že každý pidikrůček se počítá. Vždycky můžeme udělat něco jinak – jít dříve spát, dopřát si aspoň o něco delší chvilku na záchodě, aby krev mohla v klidu odcházet.

Peklo na zemi

Kdysi jsem vnímala menstruaci jako otravnou mrchu, prokletí Evino. Proč jsem se narodila jako žena, proč musím tohle peklo zažívat každý měsíc? I premenstruační syndrom byl výživný, to už jsem si kolikrát říkala, ať už ta mrcha konečně přijde, budu mít zase průjmy, velké bolesti, ale pak už všechny ty nepříjemné tělesné a duševní stavy poleví. Růžové pilulky jsem zobala jako lentilky.

Deset let jsem brala hormonální antikoncepci a přišla jsem si zpětně jako mimozemská verze sebe sama. Ale vím, že jsem to tak potřebovala, měla jsem panickou hrůzu z toho, že budu mít dítě a i ostatní příznaky cyklu byly snesitelnější.

Chtěla jsem svůj ženský cyklus vyzmizíkovat, vyhlížela jsem, kdy vynaleznou pilulku, která způsobí vynechání menstruace na měsíce.

I to byl jeden z důvodů, proč jsem pak nemohla přes tři roky otěhotnět. A tak jsem zpočátku jen připustila možnost, že to může být jinak. Některé ženy sdílely, že menstruační cyklus je požehnání, což mi přišlo velmi nepravděpodobné, ale co už. Otevřela jsem se tomu, že zbytek života do menopauzy nemusím prožít v tomto pekle.

Šlo to ztuha, ale došlo mi, že cyklická jsem, ať se mi to líbí nebo ne a je jen na mě, jak s tím budu pracovat, jak se k tomu postavím. Proces přijímání mého ženství byl dlouhý, možná ještě delší, než plavba Kryštofa Kolumba do Ameriky, ale i on ji nakonec objevil. Vím, že když se to povedlo mně, podaří se to každé další ženě. A to jsem samozřejmě pořád na cestě, stále objevuji další a další dary menstruace a našeho cyklu.

Podstatné je, že to jde. Propojit se se svým cyklem, se svou jedinečností, jet na vlně energie a užívat si to.

Vnímám, že kolik žen, tolik je otisků cykličnosti na této zemi. Otěhotněla jsem pak přirozeně, i když mě lékaři prohlásili za neplodnou (setkala jsem se mimo jiné s endometriózou) a jsem velmi vděčná za to, že svému synkovi mohu předávat to, jak žena může žít svůj cyklus. Protože to, jaký vztah máme ke svému cyklu, si naše děti, dcery i synové, nasávají a půjdou s tím životem dál.

Jen si zavřete oči a vybavte si příběh své menstruace, jak vám toto téma bylo od maminky předané. A jak toto téma asi bylo předané jí, jaká byla první menstruace vaší maminky. Minulost změnit nejde, ale jde změnit pohled na ni, s úctou, respektem, přijetím. A pak vykročit dál, novou cestou. A úžasné na tom je, že my můžeme změnit nejen naše vnímání tohoto tématu, ale i dalších generací.

Ráj na zemi

Když jsem se otevřela tématu ženské cykličnosti, hltala jsem vše, co jsem o ní našla. Přišlo mi to najednou tak jasné, tak úžasné, vše do sebe zapadalo, prostě ráj na zemi. Ano, budu svých sedm menstruačních dnů odpočívat, ano, vrhnu se pak odpočatá do společnosti a víru dění, ano, opečuji následně všechny okolo, navařím, napeču a pohostím celou rodinu, všechny kamarády a známé a poslední dny před menstruací budu jen tvořit a uklízet.

Následovala srážka s realitou a velká frustrace – jak mám, do prkýnka, žít dokonale cyklicky a udělat si svůj cyklický ráj na zemi, když potřebuji fungovat v zaměstnání apod.? Musím říct, že jsem v tu dobu byla i taková cyklická teroristka, kdy jsem toto téma cpala všem okolo, hlavně ženám: “Jak to, že neležíš pár prvních dní cyklu v posteli? To přece musíš!” Četla jsem, že musíme odpočívat a basta.

Napasovala jsem se do cyklických škatulek jednotlivých fází a pokoušela se v nich mermomocí setrvat. Taky jsem si na sebe ušila bič ve formě sledování cykličnosti zapisováním toho, na co mám daný den energii, chuť a co mě baví. Nikdy jsem u toho déle nevydržela a sama sobě jsem přivodila jen zbytečný stres navíc.

Později mi došlo, že vůbec nejde o to, proležet sedm dní, že odpočinek vnímá každá žena jinak. Když jsem natáčela rozhovory o ženské cykličnosti, fascinovalo mě sdílení žen – tak barevné prožívání menstruační fáze!

Některé ženy si dopřejí postelový den, některé si dočtou novinky na sociálních sítích, některé se odpojí od internetu, lidí, společnosti a odchází více do přírody, nechtějí se s nikým stýkat, povídat si, některé naopak rády sdílí, setkávají se v červeném stanu, některé vnímají nejméně energie těsně před menstruací, některé první den, dva. Konkrétní podoba není důležitá, důležité je, že si dopřejí prožívání cykličnosti po svém, ve svém rytmu.

Co žena, to jedinečná cyklická bytost

Ano, je fajn přečíst si článek, nasát si informace, co vše je možné, ale pak jít svou cestou – jaký typ odpočinku je vhodný pro mě? Stejně jako sledovat cykličnost jde mnoho způsoby – vytvořit si cyklický deník, zapisovat si své nálady, emoce, ale jde to i jinak. Mnoho žen se na ni ladí přes tělo, podbřišek, přes hlavu – informace o tom, jak klesají a stoupají hladiny hormonů v těle.

Milé ženy, moc vás zvu si s tímto tématem hrát, poznávat víc a víc samu sebe, pozorovat změny, které souvisejí s tím, v jaké životní etapě se právě nacházíme. Je to nekončící proces a já si ho moc užívám. Zjišťuji, že toho mám mnoho společného s ostatními ženy, že s nimi souzním, stejně jako mě obohacuje, když to má mnoho žen jinak. Držím nám palce a těším se u dalších cyklických článků!

P. S.: Uhádnete, v jaké fázi jsem tento článek psala?

Veru Vykusová
Jsem. Jsem Veru Vykusová. Jsem žena, jsem (cyk)lidská, jsem manželka, máma, dcera, sestra.

Inspiruji tím, co jsem si sama prožila, mé stránky jsou www.vsesouvisisevsim.cz – zatím je využívám k pořádání kongresů o ženské cykličnosti. V pupku Prahy, na Praze 10 ve Strašnicích vytvářím Oázu – laskavé lázně pro duše žen, místo setkávání, propojování, seminářů, přednášek, ženských kruhů, které se nyní rodí. Sebe, svá pekla i nebe sdílím ve skupince Veru a ženy pro ženy. Opatrujte se a těším se na propojení online nebo offline. Vaše Veru

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.