Život jako hra čísel

Ráda dělám dvě věci najednou: co se musí a co mě obohacuje. Slyšela jsem, že vědomost není vědomostí, pokud není sdílená. A tak s vámi na těchto řádcích sdílím myšlenky k myšlenkám Ashley Stahl, které mě obohatily jedno dopoledne při umývání sprchového koutu.

Ashley bývala odbornicí na protiterorismus, než otočila a vnitřní nespokojenost s touto zevně jistě prestižní kariérou přetavila ve vlastní podnikání. Nyní září jako kariérní poradkyně, mluvčí, podnikatelka a autorka knihy You Turn: Get Unstuck, Discover Your Direction, Design Your Dream Career.

Hra s čísly

První poznámka, kterou jsem si umydlenýma rukama poznamenala do mobilu, byla tato: life is a numbers game. Ashley o hře čísel mluvila v souvislosti s hledáním správné kariéry: kolik e-mailů odešleme, kolik telefonátů uskutečníme, na kolik dveří zazvoníme, než dostaneme odpověď?

Jsme pro svůj cíl ochotni vzít telefonní seznam (nebo cokoli hrající v současném světě roli „telefonního seznamu“) a číslo po čísle zkoušet volat? Anebo zavoláme na první dvě čísla, pošleme tři e-maily a tím se vyčerpáme? Hrajeme si s čísly, protože víme, že čím víc toho zkusíme, tím pravděpodobněji narazíme na skvělou nabídku?

Anebo se necháme odradit prvotními nízkými čísly odpovědí na naše snažení? Necháme nulu okamžitých výsledků, aby nás srazila? Anebo se od nuly odrazíme a zkoušíme dál, dokud se neobjeví číslo jedna?

Od nuly k jedničce

Od nuly k jedničce, od žití jako nuly k žití jako jedničky to vypadá jako nic. Skoro všechno je přece víc než jedna: dva je víc než jedna, sto je víc než jedna… Podívejme se ale na pravítko: jeden centimetr se skládá z deseti milimetrů a každý milimetr můžeme dělit nekonečně mnohokrát na tak miniaturní částečky, že je okem nemáme šanci spatřit. Co tím myslím?

Že od nuly k jedničce to může být dlouhá štreka, jejíž jednotlivé krůčky vůbec nemusí být vidět. Důležité je ty kroky dělat, protože i když nejsou vidět, jsou to ty miniaturní milimetry, které nakonec dohromady dají jedničku.

A stejně jako při hledání práce, kdy můžeme rozeslat sto e-mailů, než se nám ozve jeden zájemce, se můžeme ptát v jiných oblastech života:

• Kolik postů napíšu, než ze mne bude bloggerka?
• Kolik toho prohrabu v sekáči, než narazím na jeden klenot?
• Kolikrát otevřu slovníček v MHD, než budu plynule mluvit cizím jazykem?
• Kolikrát se opiju, než zjistím, že mi to nesvědčí?
• Kolik budíků nastavím, než si zvyknu vstávat v šest?
• Kolik tréninků bude potřeba, než dokážu jeden klik?

Před pár dny se mnou má taiwanská učitelka a přítelkyně sdílela svou frustraci z toho, že nedokázala zacvičit jógové cviky, o které se pokoušela. Sdílela jsem s ní, že mi trvalo asi půl roku posilování třikrát týdně, než jsem udělala jeden pořádný klik. Teď jich udělám dost. Předtím kamarádka, co teď dělá zdvihy rukama na hrazdě, říkala to samé o svém klikovém „poprvé“.

Když už jsme u kliků: Ashley Stahl doporučuje klikat na tlačítko „odeslat“, jako by znamenalo „zapomenout“. Odeslat email a zapomenout na něj, nepřikládat mu důležitost. A se stejným přístupem odesílat další a další, až se jednou dostaví jedna odpověď. Tolik k poznámce číslo jedna umydlenýma rukama: Život je hra čísel. Hra.

---