Co je to ten Avalon?
Co je vlastně ten Avalon? Fyzické místo, nebo jen legenda? Bájný ostrov opředený mnoha legendami, kde je možné cokoliv? Podle tradice právě zde odpočívá Král Artuš a čeká na den, kdy bude povolán zpět, aby pokračoval v hledání sv. Grálu.
Avalon je zvláštní místo, V posledních desetiletích se stal pohanskou meccou Anglie.
Legendární ostrov, cíl poutníků i novodobé území bohyně.
Údajně léčivé prameny, posvátná hora Tor, nejstarší kostel na Britských ostrovech a hrobka krále Artuše. Jak se zde slaví staré pohanské svátky? Co se děje v současných chrámech bohyně? A jak mohou její archetypy podpořit ženy v dnešní společnosti?
Skutečná pohádka s dobrým koncem
Asi každému se něco vybaví při slovech Artuš, Morgana, Avalon. Nicméně málokdo ví, že Avalon není jen bájná země kněžek Bohyně, ale i fyzické místo v Anglii, kde můžeme objevit mnohé.
Když jsem poprvé procházela uličkami tohoto malého městečka v jihozápadní Anglii, připadala jsem si jako Alenka v říši divů. Víly, bohyně, magie, indiáni, zelení mužíci, draci, jednorožci…byla jsem úplně plná všeho, co se kolem mě děje. A překvapená, že takové místo opravdu existuje!
Chtěla jsem se podělit o tato kouzla i s ženami v Čechách a na Slovensku, a tak jsem na toto mystické místo začala dělat poutě. Doprovázím ženy na cestách do Avalonu.
Procházíme přes mlhy, děláme rituály, po večerech sdílíme ženské příběhy a jen tak si užíváme téměř surrealisticky krásnou krajinu.
Co mě překvapuje je, že i po tolika letech, si tam vždy najdu nějaké nové kouzlo.
Avalon je však ještě něčím jiným. Je to místo, kde se věčnost dotýká Země, je branou mezi světy – vstupní branou do Podsvětí Bohyně, kde se pobouzejí duše mrtvých a očekávají své znovuzrození, aby se pak transformovaly a znovu narodily.
Ostrov jablek (The Isle of Apples)
Avalon znamená v překladu „Ostrov jablek“, ovoce zasvěceného Bohyni. Podle legend keltští králové přijímali od Bohyně „jablka nesmrtelnosti“, aby s ní mohli odejít žít do útrob hor. Jablko bylo dáváno králi Británie i jako projev posvátného manželství s Bohyní Země.
Rozkrojení jablka napříč odhaluje magický pentagram jádra, Bohyni Podsvětí skrytou uvnitř Matky Země. Tato pěticípá hvězda v kruhu byla i mezi egyptskými hieroglyfy – symbol podzemního místa zrodu a transformace. Do dneška se zachovalo ještě několik jablečných sadů, které pokrývají nejníže položená úbočí dnes již neviditelného ostrova Avalon.
Znovuzrození Bohyně
V dnešní době tato oblast prožívá aktivní znovuzrození pohanského náboženství včetně druidizmu a uctívání Matky Bohyně. Město Glastonbury je oblíbeným poutním místem a každoročně se zde koná Festival Bohyně s mezinárodní účastí. Také se zde nachází jedinečný chrám Bohyně. V jeho posvátných prostorách je možné meditovat, modlit se, učit se, tvořit a oslavovat. Na tomto místě jsou uctívány keltské bohyně spojené s Avalonem a jednotlivými ročními obdobími.
Chrám Bohyně v Glastonbury je možná první chrám zasvěcený jménem ženského božství za posledních 2000 let!
Je to nádherné místo pro meditaci, modlitby, tance a rituály. Chrám navazuje na tradici avalonských kněžek, z nichž nejznámějším byla právě Morgan le Fay. Dnes se v něm vyučuje a po absolvování tříleté intenzivní školy jsou zasvěcovány nové kněžky.
Věnují se poznávání ženských archetypů, zkoumání všech podob Bohyně v sobě samé, ale i ve vnějším světě a přijímají schopnost ovládat dávné umění posvátných rituálů a ceremonií.
Posvátný pramen
Chrámem to však nekončí. V Avalonu najdeme i další pradávná poutní místa. Nejznámější místo je Chalice Well and Gardens. Prastarý léčivý pramen, jehož načervenalá voda údajně vyléčila řadu chorob a neduhů. Naproti se nachází i méně známý bílý pramen, který vytéká do jedinečného podzemního chrámu, postaveného podle sakrální geometrie. V jeho kamenných nádobách je možné se vykoupat.
Červená voda symbolizuje ženský prvek – měsíční krev, porod, život. Bílá voda představuje mužský prvek – plodné semeno, jasnost, záměr.
V místě, kde se tyto dva prameny setkávají, vzniká magický bod, kde se symbolicky spojuje ženská pokrevní linie a linie semene.
Je uctěn symbolem zvedající se energie kundalini. Tanec milenců, tanec dvou hadů, tanec lásky.
Hora Tor
Dále nás pouť vede na posvátnou horu Tor, kde se křižují geomantické linie Máří Magdaleny a sv. Michaela. Hora je unikátní svým tvarem a je to největší 3D labyrint na světě. Když pečlivě následujeme mapy, můžeme projít všemi vrstvami labyrintu až do magického bodu ve středu. Cesta jedním směrem však trvá 6-7 hodin a proto není součástí běžného programu.
I jednoduchá cesta na vrchol kopce je však zážitkem, nejen díky úchvatnému výhledu, ale i díky výrazné mužské archetypální energii, kterou zde je možné cítit.
Věž na kopci představuje symbolickou bránu mezi Glastonbury a Avalonem. Když rituálně procházíme věží, máme příležitost nechat silný vítr odfouknout všechno, co nám v životě zamlžuje zrak, abychom mohli vidět sebe i okolí v pravdivém světle.
Nejstarší křesťanský kostel v Anglii
Další křižovatku „dračích linií“ země najdeme v Glastonbury Abbey – nejstarší křesťanský kostel v Anglii, kde je údajně pohřben král Artuš s královnou Guinevrou. Opatství se nachází na místě původní pohanské svatyně s nejstarší křesťanskou kaplí. Údajně ji založil Josef z Arimatie, když do Glastonbury přišel s desetiletým Ježíšem.
Opatství je také kulisou pro několik světoznámých příběhů lásky – místem rozjímání Máří Magdalény, která zde údajně trávila hodně času po ukřižování Ježíše, když žila a kázala převážně na jihu Francie.
O tomto příběhu zcela jasně svědčí i název ulice v Glastonbury s názvem Magdalene Street. Nedaleko se nachází přímo i Kaple Sv. Máří Magdalény, která je sice velmi prostá, ale s nádhernou léčivou energií a atmosférou.
Závoj mezi snem a skutečností
Avalon nabízí i další kouzelná místa např. 1000 let staré stromy Gog a Magog na druhé straně hory Tor, které představují nádherné propojení mužské a ženské energie, nebo posvátný Hloh, který údajně zasadil ještě Josef z Arimatie.
Každopádně závoj mezi obyčejným světem a světem kouzel a mystiky je zde mimořádně tenký.
Množství lidí tu mívá vize a vhledy. Máme zde unikátní možnost ochutnat život tam, kde pohanské přírodní náboženství není nic exotického, ale základem každodenního života místních obyvatel. Pohanské svátky tu znají nejen v Chrámu, ale setkáme se s nimi i ve výlohách obchůdků. Množství žen, které jsem doprovázela na cestě do Avalonu, zde cítilo „konečně jsem doma“.
Lilia Khousnoutdinova
