Porod v domácím prostředí je v Česku stále velmi kontroverzní téma, ačkoliv ve světě je situace již poměrně odlišná. Názory se často mění na základě výzkumů i osobních zkušeností. O obojím se dočtete v tomto článku.
Slovní spojení „domácí porod“ v Česku často automaticky vyvolává hystericky polarizované reakce. Já si v tento moment vždy vzpomenu na okamžik, kdy jsem nechávala svému prvnímu synovi ve Velké Británii vystavovat rodný list a příjemně mě překvapila kolonka trvalý pobyt (pokud se liší od místa narození).
Nemám potřebu komentovat časté a málo informované argumenty o „hazardu a šíleném nebezpečí“, protože vím, že nejsou statisticky podložené. Ostatně v tomto příspěvku uvádím i jednoduchou tabulku výsledků jednoho z největších výzkumů, které prováděla Oxfordská univerzita, a myslím si, že z čísel to vyplývá zcela jednoznačně.
ba naopak, dost zvyšuje šanci „normálního“ přirozeného porodu bez nutnosti zákroku. Jak ukázala jiná anglická studie, každý zákrok při porodu nese i pro dítě riziko celoživotních následků, tedy je opravdu dobré je minimalizovat.
Když se zároveň podíváme na nedávný výzkum Karlovy univerzity, který se zabýval motivacemi žen, které doma rodí, i z něj dost jasně vyplynulo, že se spíš jedná o ženy vzdělanější, které takové rozhodnutí učiní na základě velmi dobré informovanosti. V těchto případech se tedy zcela jistě nejedná o náhodný hazard z neznalosti. Bavíme se samozřejmě o plánovaném domácím porodu, obvykle za asistence zkušené porodní asistentky.
Neříkám, že porod doma je pro každou. Každopádně v případě, že mi to zdraví dovolí, je to moje volba. Žena totiž rodí dobře tam, kde se cítí v bezpečí, a já se cítím být v bezpečí doma. Zároveň naprosto chápu a respektuji ženy, které chtějí mít během porodu lékařské zázemí, protože to je to, co zajišťuje jejich pocit bezpečí.
Jedna z krásných možností, kterou domácí porod poskytuje, a zároveň možnost, kterou by mohl poskytovat případně i porodní dům (nicméně bohužel v Česku zatím žádný není), je například kontakt se staršími dětmi ihned po porodu a velmi silný bonding, který díky tomu může vznikat.
Když se totiž starší děti přímo porodu účastní, či se s mladším sourozencem setkají bezprostředně po něm, mají možnost ho přivítat a cítí se tak být přímo zapojené do procesu vstupu nového člena do rodiny. Sourozenecký vztah má pak příležitost začít na pevném a silném základu.
Volba, zda mít děti u sebe i v průběhu samotného porodu, je pochopitelně velmi individuální. Určitě to může být v některých případech krásné, v jiných zase naopak poměrně náročné. Už jen proto, že pro ženu je důležité starat se opravdu jen sama o sebe a být maximálně „uvnitřněná“, což malé děti mohou narušovat.
Naopak pro starší děti, které chtějí, mají zájem a jsou schopné porodní prostor nenarušovat, to může být vskutku velmi přínosná zkušenost. Dívkám to mimo jiné samozřejmě dodá určitý vzor toho, jak by i ony mohly snadno v budoucnu porodit.
Domácí prostředí má mnoho různých specifik, ale primární je, že žena nemusí nikam odjíždět, takže porodní proces nemusí být narušen. Zároveň má každá rodička v tomto případě možnost upravit si porodní prostor přesně podle svých představ. Na druhou stranu se pochopitelně může potýkat i s tím, že musí spoustu věcí zařídit a obstarat, například ve smyslu porodních pomůcek či úklidu, což je třeba v porodnici automaticky řešeno za ni.
Ve finále je podle mě snaha objektivně sepsat nějaká pro i proti v tomto případě naprosto scestná. Jedná se totiž o natolik individuální a intimní rozhodnutí, že jediné, co si můžeme vzájemně dávat, jsou informace a potom hlavně respekt, obzvlášť k odlišným volbám.
Existuje jen dokonalý způsob, jak porodit podle sebe s vědomím toho, že další žena může mít zcela jiný názor a že můj porodní sen může být její noční můrou a naopak.
Měla jsem velkou čest doprovázet desítky žen (i mužů) na cestě těhotenství a porodu. Dnes „provázím“ virtuálně skrze online program předporodní přípravy Ecstatic mama 💗
Moje první dvě knihy Ženské příběhy 1 a 2 se skládají zejména z příběhů těhotenství, porodu a mateřství. Novodobé ženské rituály byla nejspíš první kniha v češtině, která detailně popisovala, jak uspořádat předporodní a poporodní rituál. Přeložila jsem film Birth As We Know It, najdete jej s českými titulky pod názvem Porod, jak jej známe. Více informací o porodech se můžete dozvědět také z rozhovorů s odborníky – každý čtvrtek vychází nový na #mamamtalks.
Z českých webových stránek mohu doporučit stránky porodních asistentek UNIPA a festival Respekt k porodu.
Lilia Khousnoutdinova