Když duše maluje

Jak by vypadal svět, kdybychom byli všichni o kousek empatičtější? Ve čtvrtek 19. prosince bude mít výtvarnice Lenka Rzepková v pražském Vnitroblocku vernisáž ke své výstavě Když duše maluje. Ta zpracovává téma soucitu, péče o duševní zdraví, arteterapie i odvahy být sám sebou. Při této příležitosti autorku vyzpovídala kurátorka Kristína Kadáková.

Pojďme v sobě probouzet soucit

Co pro tebe znamená název výstavy „Když duše maluje“? Jak odráží témata a myšlenky, které ve svých dílech zpracováváš?
Když duše maluje je zatím největší výstava, jakou jsem kdy měla. Uvidíte zde nejen obrazy z této nové kolekce, ale i ukázku obrazů a ilustrací z minulé tvorby. Když duše maluje ukazuje můj další tvůrčí vývoj.

Hlavní myšlenka a zároveň podtitul této výstavy je: „Pojďme udělat svět empatičtějším místem pro nás všechny.“

Jde o to, abychom se snažili v sobě probouzet spíše empatii, soucit a lidskost než hrubost, souzení a závist. Skrze obrazy se snažím poukázat na témata z běžného života a zdůraznit, že důležitější než samotný obraz je proces, kterým se k němu dojde.

Je to i taková metafora. Skrze metody arteterapie můžeme hledat odpovědi na otázky v nás, a zároveň si užívat radost ze samotné tvorby, která může být velmi léčivá. Ráda bych tímto projektem ukázala, že péče o duševní zdraví nemá být tabu, a že to, že nezapadáme do nějakých škatulek, ještě neznamená, že je s námi něco „špatně“.

Jak jsem řekla výše, pojďme udělat svět empatičtějším místem pro nás všechny. To bych si moc přála. Už bylo dost válek, hejtů a nenávisti.

Jak se v této kolekci propojují emoce a myšlenky s tvým tvůrčím procesem? Cítíš, že každý obraz je vyjádřením tvé duše?
Tohle je velmi krásná a zároveň velmi těžká otázka. Já doufám, že ano. Možná ale nejde jen o mé emoce, ale celkově o emoce nás všech. Nebát se je prožívat. Skrze mě to pouze vzniklo a věřím, že ty obrazy si budou žít svým životem i nadále.

Každý obraz vznikal za jiných okolností. V každém se projevily nějaké mé emoce či témata, která se mě dotýkají a přijdou mi důležitá. Je to takový průřez emocemi, ale také příběhy, které nás obklopují v každodenním životě. Myslím si, že se v tom může najít úplně každý z nás.

Jaký význam pro tebe má svoboda v kontextu tvé tvorby? Jak se tento význam odráží v jednotlivých obrazech?
Určitě je pro mě svoboda důležitá, a to nejen v kontextu projevu své autenticity. Pokud tím nikomu neubližuji, myslím si, že je důležité hledat své pravé já a jeho podoby. Nebrat svou citlivost jako slabost, ale naopak jako přednost.

Svoboda je pro mě základní životní potřeba. Měli bychom si ji vážit a pečovat o ni.

Pokud s ní i emocemi umím pracovat, může být velkým darem. Umět si dovolit být sám sebou a hledat talenty našeho pravého potenciálu a já. Být sám sobě parťákem je, myslím si, na této cestě velmi důležité.

Péče o duševní zdraví jako projev sebelásky

Jaký příběh se skrývá za vznikem této výstavy? Co tě vedlo k jejímu vytvoření?
Příběh mně blízkého člověka, který je úžasný, neuvěřitelně silný a několikrát se pokusil o sebevraždu. Tato událost člověka navždy změní. Ráda bych tímto otevřela empatii vůči všem, kteří si procházejí těžkými životními událostmi, psychickými nemocemi nebo problémy. Nikdy by v tom nikdo neměl být sám.

O psychologii a vše kolem jsem se zajímala odjakživa, tento příběh mě ale inspiroval, abych to začala zkoumat více do hloubky. Spojení umění a psychologie, stejně jako různé formy arteterapie, mi dávají obrovský smysl. Najednou do sebe vše přirozeně zapadlo – téma výstavy, nové produkty i další navazující věci.

Když jsem se věnovala herectví, byla psychologie postavy něco, co jsem vnímala jako důležité. Pak se to začalo přirozeně prolínat do mého života, ať už v rámci tvorby, nebo mě samotné. Absolvovala jsem arteterapeutický kurz a v tomto oboru se snažím stále vzdělávat. Sama už několik let chodím na terapie.

Později jsem vytvořila také seberozvojovou karetní hru “Tvá duše ví”, díky které můžeme lépe poznat sebe a své blízké. Mám velkou radost, že se lidem líbí. Ať už si ji zahrajete sami, nebo ve skupině, je to zábava, která vás může pobavit i dojmout. Udělala jsem k ní i sešit, do kterého si můžete své odpovědi zapisovat.

Nutno dodat, že samotný nápad na kolekci “Když duše maluje” vznikal v zahraničí, kde jsem skoro celé léto pobývala. Dělala jsem si skicy, zapisovala do deníku, poslouchala hudbu, nechala se inspirovat, malovala. Chvílemi věděla, co chci, abych pak zase vůbec netušila. Až po několika měsících usilovného přemýšlení jsem šla do ateliéru a začala tvořit.

Tam jsem jednoho dne objevila techniku, která plně vystihla, co jsem v danou chvíli potřebovala. Věděla jsem, že to zapadlo a je to přesně to, co jsem chtěla znázornit. Za dlouhých hodin intenzivního tvoření v ateliéru se střídalo zoufalství, radost a plno dalších emocí. Speciální kolekce “Když duše maluje”, která z toho vznikla, má v mém srdci speciální místo.

Tudíž příběh za vznikem mojí výstavy je opravdu dlouhý a hluboký a jsem za to vděčná. I kdyby měla tato výstava a má tvorba pomoci jednomu člověku, mělo a má to smysl.

Jakým způsobem bys chtěla, aby návštěvníci výstavy reagovali na tvá díla?
Přála bych si, aby návštěvníci výstavy (a nejen oni) reagovali na mé obrazy pozitivně a s láskou. Aby o ně byl zájem a dělaly ostatním hlavně radost. Té mi přijde poslední dobou ve světě nějak málo, proto bych ji chtěla v lidech vyvolávat nejen skrze mé obrazy, ale také třeba skrze setkání s arteterapeutickými prvky a workshopy, kterými provázím. Zkrátka a dobře – více lásky, empatie a soucitu do našich životů a srdcí!

Moc bych si přála, aby tato výstava probudila v lidech laskavost a touhu po vzájemném větším pochopení.

Věřím, že tato výstava je důležitou součástí mé tvorby, a těším se, jaké nové dveře se díky ní otevřou. Navíc to nebude jen výstava, ale mnohem víc. Symbióza různých druhů umění, které spolu tančí svůj nádherný tanec. Každý obraz má totiž příběh nebo báseň. Posesltví, které předává. Na vernisáži bude spousta doprovodného programu a už se nemůžu dočkat, až si tento laskavý večer společně užijeme.

Zmiňuješ, že jsi oslovila různé lidi s otázkou, co pro ně znamená duševní zdraví a péče o něj. Jak tě jejich odpovědi ovlivnily a jak se projevily ve tvé práci?
Obecně mě tohle téma zajímá a baví mě s lidmi vést hluboké rozhovory na různá témata. Těch témat je hodně. Každý člověk nás může inspirovat. Inspirace je všude kolem nás. Je potřeba se jí jen otevřít a vnímat ji. Asi nemůžu jmenovat pouze jednoho člověka, který mě v tomto inspiroval, to by bylo zřejmě nefér. Navíc vnímám, že je to nekončící proces. Stále probíhá můj “výzkum”. Čekají mě i další setkání a kolikrát je to dost nečekané a prostě se to děje. Neplánovaně. Děkuji všem za důvěru a sdílení.

Obohacující je samotný proces

Jaký byl proces výběru technik a materiálů pro tuto kolekci? Jak ti tyto volby pomohly vyjádřit témata, která tě zajímají?
Objevila jsem novou techniku, do které jsem se totálně ponořila a zamilovala se do ní. Akrylové spreje. Byla to dlouhá cesta. Zkoumala jsem vše od akrylu, suchých pastelů, cukrové pasty, akrylových i jiných fixů až po samotné spreje. Každý obraz má svá specifika, ale dohromady spolu, doufám, krásně ladí.

Pamatuji si přesně moment, kdy jsem ve svém ateliéru seděla na zemi, koukala na své obrazy a byla trochu nešťastná, že nevím, jak dál. Měla jsem pocit, že tomu ještě něco chybí. Nějaký prvek, který by je všechny propojil a spojil. No a pak jsem na to přišla.

Jela jsem v neděli večer do jednoho výtvarného obchodu, který měl i takto pozdě otevřeno, a udělala (opět drahý) nákup, tentokrát v podobě akrylových sprejů. Přijela jsem, hned to vyzkoušela a věděla, že to bylo přesně to, co jsem hledala. A začala cesta za dalším dobrodružstvím. Miluju to. To objevování nových technik a možností.

Můžeš se podělit o některý z nejintenzivnějších zážitků či inspirací, které jsi během tvorby této kolekce zažila?
Neumím vybrat pouze jeden. Celý ten proces byl neskutečně obohacující. Byla to jízda. Bavilo mě malovat do skicáku u oceánu nebo na střeše domu u mých přátel na Tenerife. Stejně mě ale bavilo být zalezlá v mém ateliéru, poslouchat nahlas hudbu a tvořit, nebo jen tak být, “čekat na inspiraci” a nevědět. A pak to najednou objevit. Cítit, že je to ono.

Každá ta fáze je něčím nádherná a silná. I vše kolem výstavy – od samotného malování až po organizaci vernisáže a oslovování různých lidí. To vše je součást. I když je to někdy dost vyčerpávající výzva, umí to být i nádherné a naplňující.

Kromě únavy cítím opravdu velkou, velkou vděčnost.

Jak vnímáš vztah mezi svobodou a uměním? Myslíš si, že malování ti poskytuje určitý druh svobody?
Zcela určitě. Když maluji, cítím se častokrát svobodná jako racek poletující nad oceánem. Alespoň si vždy myslím, že ti racci jsou svobodní. Miluju se do toho ponořit, nevnímat čas, jen tam tak být a užívat si daný moment. Cákat barvami, nebo pečlivě vybarvovat nějaký detail.

Je to pro mě intimní zážitek, tanec mé duše a hledání sebe samé.

Miluju to a někdy možná (ve velké nadsázce) i trochu nesnáším. Když nevím, kudy kam. Vždy ale vyhraje láska a vášeň, kterou k výtvarnu mám. Zkrátka: miluju to a jsem za to neskutečně vděčná. Už hodněkrát mi malování dost pomohlo. Vděčím mu za mnohé.

Máš nějaký oblíbený obraz z této výstavy? Pokud ano, proč?
Ano, mám. Obraz s názvem “What would you do if you weren´t afraid?”, v překladu: “Co bys udělal/a, kdyby ses nebál/a?”. To je obraz, který evokuje všechno, co chceme udělat, u čeho cítíme vzrušení a motýlky v břiše, ale pak nás někdy strach zastaví. Má v nás probouzet určitou odvahu uslyšet naše srdce.

Ptala se Kristína Kadáková, kurátorka a průvodkyně světem umění v galerii Dudes and Barbies v Praze.

Odpovídala Lenka Rzepková

Dobrodružná a umělecká duše, kterou baví život. Maluje, píše, moderuje, hraje. Kromě uměleckých aktivit také vede kurzy a workshopy. Zajímá se o psychologii a arteterapii.

Když zrovna netvoří, ráda cestuje. Většinou s malou krosnou na zádech a úsměvem na rtech. I protos se zúčastnila soutěže Lowcost Race (závod po Evropě s cílem projet co nejvíce míst za co nejméně peněz a u toho plnit různé výzvy), kterou nakonec vyhrála. Absolvovala sama pouť do Santiaga de Compostela. Dvakrát.

Je autorkou seberozvojových karetních her Nikdy nezapomeň a Tvá duše ví.
Její výstava Když duše maluje bude mít vernisáž 19.12. v pražském Vnitroblocku.

Více o Lence najdete na jejím Instagramu, Facebooku a na webu:
https://www.lenkarzepkova.cz/