Popelka, Merkel, nebo Mulan

Mluvíme o polaritě mezi mužem a ženou, mluvíme o ženských archetypech a znovuzrození bohyně. Pro mě ale stále zůstává nezodpovězená otázka: Co chci být já?

Popelka

Kterou chci být? Popelkou? Nebo novodobou Popelkou (jak se jmenovala?) z mnoha odstínů šedé, jejíž jedinou zásluhou byla její krása, půvab a ženskost? Zbytek přenechala princovi (i když samozřejmě nevíme, jak to jejich „a žili spolu šťastně až do smrti“ skutečně dopadlo…o tom ty naše pohádky mlčí). Popelkou, které stačilo jen „být“, která nemusela pro svůj pohádkový život dělat nic, jen odevzdaně milovat svého muže?

Potom se nabízí otázka, zda ji náhodou ve čtyřiceti nenechal i s dětmi pro mladší Popelku a ona nemusela prát a žehlit,

Zažila jsem báječné manželství, kde jsem měla naprostou pohádku a dokonce i vnitřní jistotu, že žádná mladší Popelka nehrozí, ale i přesto – ten pocit nenaplněnosti, neschopnosti plynoucí z toho, že jsem nedělala nic „pořádného“ kromě toho, že jsem pečovala o náš vztah – ten pocit vnitřní prázdnoty mě zabíjel. Zámky ani kočáry nepomáhaly.

Angela Merkel

Anebo novodobá princezna Angela Merkel? Úspěšnější než kterýkoliv muž v jejím okolí, nesmírně vážená za svůj výkon, logiku a schopnost rozhodovat?

Mulan

Co zbývá? No a co třeba Mulan? Ta, která na sebe vzala otcovu zbroj a vydávala se za vojáka, aby zachránila nejen otce, ale celou Čínu? Je zajímavé, že ve skutečnosti (Mulan je založená na historické postavě) potom, co byla kvůli zranění odhalena coby žena, odešla (sice nuceně, ale s poctou) z armády a vzala si svého velitele, s nímž pak měla tři děti. Vzala si muže, který byl silnější než ona, a jehož velení dlouho naslouchala (kdo ví, zda třeba ten jejich románek nezačal už dříve). Ale kariéry se vzdala…co by udělala, kdyby měla možnost volby?

Stereotypy, které si protiřečí

Naše společnost je silně zatížená stereotypy o tom, jaká žena má a nemá být, které si často protiřečí. Nedivím se potom, že mám spoustu kamarádek, které jsou šťastné doma s dětmi, ale čas od času zazní zoufalá touha po kariéře, po seberealizaci. „Nechci být jen máma a manželka!“

Co chci já?

Chci být manželkou velvyslance a nechat ho naplňovat moje ambice, abych mohla jen zářit ve společnosti po jeho boku? Proč ne. Vlastně by mi to asi vůbec nevadilo. Koneckonců tam, odkud pocházím, je tento model vrcholem ženského úspěchu. Otázkou potom ale zůstává, zda bych dokázala najít muže, jehož vedení bych věřila víc než svému.

Nemluvím vůbec o závislosti na mužích a podobně – mluvím o ženách, které vědí, že se o sebe můžou postarat. Jde mi o to, čím chci být, abych mohla sama na sebe být hrdá.

Aby mi to opravdu dělalo dobře. Zajímá mě, zda je tohle to pravé pro mě, anebo – zda chci sama být velvyslankyní? A odevzdávat daň za společenské uznání vykonáváním činností, které jsou ve své podstatě mužské?

Přehodit protipóly

Jeden z mnou velice vážených učitelů říkal na workshopu:

 „Žena má přijít domů, jít do koupelny, tam ze sebe smýt „kariéristku“ a vyjít ven za mužem jako žena.“ Zní to jednoduše. Ale jak je to v praxi? Stačí skutečně 15 minut v koupelně, abych přehodila protipóly?

Neznám odpověď. Jdu na to tedy dedukcí:

• Dělá mi dobře, že můj muž vydělává podstatně víc než já. Vydělávám dost, abych na sebe byla hrdá a abych se bez problému uživila sama – to ano. Ale přeci jen – to, že je mnohem úspěšnější než já, v mém těle vyvolává jakousi jemnost a oddanost, když jsem po jeho boku. Je to prostě sexy.
• Potřebuji sama něco znamenat – mít možnost ovlivnit svět kolem sebe.
• Chci být dobře oceněná za to, co dělám, a taky jsem. Ale nechci pracovat pod tlakem, že musím vydělat na koupi domu.
• Musím mít možnost se realizovat – tvořit, vymýšlet a zhmotňovat, nejlépe bez tlaku, že to musí nutně hodně vydělávat.
• Baví mě být centrem pozornosti, ale stejně tak mě baví být „manželkou“ velitele, z toho dokážu také čerpat pýchu a radost.
• Jsem hrdá na to, že velice dobře řídím, ale tělesně zbožňuji, když mě veze muž, jehož řízení věřím víc než svému vlastnímu. Je to sexy.
• Mám fantastické vzdělání. Vím, že jsem chytrá holka. Ale dělá mi nesmírně dobře, že na svého muže s trojnásobným vyznamenáním nemám a nikdy mít nebudu.
• Je mi příjemnější poutat pozornost svou ženskou září než svým výkonem.

3:2

Takže na mě asi ve finále platí varianta Mulan. Byla sakra dobrá, ale stejně se odevzdala muži, který byl lepší voják než ona. A možná přece jen – tak jako já – střílela lépe než její vyvolený, čímž mu připomínala, že je mu rovna.

Nebo, jak se tomu moderně říká, „3:2“. Žena vydělává méně, ale dost, a přispívá méně (ale důležitě!) do rodinného rozpočtu. Muž se cítí být živitelem, žena cítí menší tlak na výkon a má prostor být tvořivá a půvabná.

Zajímavá rovnováha. Jak uspět v mužském světě, aniž bych obětovala svou ženskost…

A jak to máte, holky, vy?