Často ke mně přicházejí ženy s jejich příběhy. A tyto příběhy mají stejné jádro:
ŽENSKÉ VZTAHY, POCIT OSAMOCENÍ, NEDŮVĚRY, UZAVŘENÍ DO SEBE.
Stále mě to vede k zamyšlení, že například díky jedné špatné zkušenosti s kamarádkou, které jsme věřily, se uzavřeme před celým světem, před všemi ženami.
Kdy ztrácíme tu sílu jít do nových přátelství a nebo rozvíjet ty stávající.
A pak zůstáváme jen ve světě mužů, kteří mají mnoho věcí, pocitů, řešení situací prostě jinak. Neříkám, že špatně, ale jinak. Mnohdy nám pomohou najít jiný racionálnější, praktičtější pohled na věc, ale my mnohdy silně cítíme, jak to máme emocionálně jinak. A když se pak snažíme mít z přítele, manžela…kamarádku, tak nějak nám to úplně nejde a často ten partnerský vztah pak začne být jiný, mnohdy nám to pak nevyhovuje.
A sama vím, o čem mluvím, také jsem s manželem často řešila věci, o kterých jsem mluvila, protože mě bolely. On pokaždé ihned nabídl řešení, ale já se ještě necítila na ten krok, na rozhodnutí do toho říznout.
Je také fakt, že mi velmi pomohl, když jsem potřebovala zjistit, jak to muži vlastně mají, a když jsem se třeba zeptala : „Co si myslíš, jak to má přítel mé kamarádky, když jí říká to a to, nebo dělá ono.“ Vždy mi to vysvětlil a opravdu to odpovídalo. Muži to prostě mají jinak.
Sama si také uvědomuji, jak se často stává, že když se život ženy mění, změní se i vztahy v rodině a přáteli. Mnohdy, ale ne tak, jak si samy přejeme. Často to bývá v době, kdy si žena přeje mít dítě, nedaří se jí otěhotnět, nebo otěhotní, má dítě, rozvede se, mění zaměstnání, nebo onemocní. Najednou jsou tu témata, o kterých se mnozí bojí mluvit nebo se na ně zeptat. Dostáváme nevyžádané rady a slýcháme bolestivé připomínky.
Chráníme samy sebe před zklamáním, nebo čekáme na pomocnou ruku, kterou často neumíme přijmout. Jsme ty silné, které to přeci nepotřebují, i kdybychom měly padnout na „hubu“. Ale vůbec si neuvědomujeme, že tohle po nás nikdo nechce.
Že samy ztrácíme sílu a odvahu se zase otevřít, ztrácíme ten náboj a cítíme se osamělé. A mnohdy by nám jen stačilo, aby nám chvíli někdo podržel dítě a my si jednou vypily horkou kávu.
A právě proto jsou tak vyživující a podpůrné ženské kruhy. Setkání společně smýšlejících žen, kdy je prostor sdílet bez odsuzování a shazován. Prostor pro péči, naslouchání, otevřenost a zároveň bezpečí. Kde lze třeba jen spočinout v klidu. Co je nejdůležitější? Pocit, že na to opravdu nejsi sama a že je tu vždy někdo, kdo tě podpoří, když už máš pocit, že nemůžeš a na druhou stranu má radost, když se ti daří.
Mgr. Miroslava Vokounová Krepčíková
Speciální pedagog, lektorka ženských kruhů, transformačního výcviku a meditací, ředitelka nadačního fondu, zakladatelka projektu Síla ženské energie, průvodce osobním rozvojem, terapiemi (Bachovy esence), rituály, a zároveň provází po energetických místech.
Mým posláním je pomáhat lidem v náročných životních situacích. Učím lidi, jak získat sílu a motivaci řešit své problémy. Baví mě stále hledat a vytvářet nové možnosti, jak úspěšně najít správnou cestu na jejich životním rozcestí. Jsem ta, co věří, že to zvládnete. Mojí vizí a cílem je POMÁHAT LIDEM RŮST A POSOUVAT SE.