Pálí mě zevnitř, jak je mateřství v celé jeho šíři bráno naší společností a i námi samými jako SAMOZŘEJMOST. Ostatní ženy jsou také matky, většina žen jsou matky, tak proč kolem toho nějaké cavyky, ne?

Hodnota mateřství. Tohle téma se ke mně opakovaně vrací v horkých vlnách už několik let. Dneska se mi zdál silný sen. A já se rozhodla dát tomuto tématu svůj hlas. Znovu.

Kdy má ženu hodnotu?

V naší západní společnosti má žena hodnotu, pokud je aktivně zapojena do společnosti. Když chodí do práce a “aktivně vytváří hodnotu konáním”. To znamená před tím, než odejde na mateřskou dovolenou, a poté, co se z ní do pracovního procesu zase vrátí. Tak často ženy matky slýchají otázky “co jsi dělala před tím?” a “co budeš dělat potom?”.

Jako kdyby to bylo důležitější než to, co je teď – mateřství.

Nastavení hodnoty ženy v jejím “aktivním vytváření hodnot” je tak prolezlé naší společností, že úplně zdomácnělo a stalo se běžným. Už se nad ním většinová společnost vůbec nepozastavuje.

Někdo může začít oponovat nejrůznějšími sociálními výdobytky, jako je květina k MDŽ nebo délka mateřské dovolené (ano, naštěstí nám zatím téměř jako jediným v Evropě zůstaly uhájené 4 roky, které ovšem některé z žen velmi rády zkracují a hudrají, že ve školkách nejsou místa pro 2leté dětičky). Přesto hodnota mateřství, probůh, nekončí návratem do práce!

Moderní atomová rodina

Častý model fungování vypadá tak, že před založením rodiny žena i muž pracují a společně se podílí na vytváření rodinného rozpočtu. Když rodinu konečně založí, tedy žena otěhotní, přijdou změny. Hodnota ženy se začne měnit ve více pasivní. Je jasné, že na několik příštích let se finanční přítok z její strany zastaví a naopak přibydou rodinné výdaje.

Žena matka se stává pro pracovní a veškerý finanční trh rizikovou a nespolehlivou, se kterou se raději nepočítá. Znám příběh jedné ženy, která v bance při vyřizování hypotéky na rodinný dům couvala ze dveří kanceláře, aby na ní pokročilejší těhotenství z profilu nebylo vidět.

Čím méně peněz ze strany ženy matky přitéká do rodinného rozpočtu, tím více se musí muž zapojit v práci a vydělat víc peněz. Tím méně je doma. Tím více je žena doma sama. Tak si tedy zapne ten internet, aby měla alespoň trochu virtuálního kontaktu.

Využít svůj potenciál?

Na sociálních sítích na ni vyskočí barevné pozitivní obrázky žen, které začaly podnikat na mateřské. “Ooo, využij svůj potenciál naplno. I ty můžeš!!” a tyto obrázky ženám často vykradou další díl jejich sebe-hodnoty. Když se aktivně nezapojím, nevyužívám přece svůj potenciál. Žena proto ve chvílích, kdy malé dítě usne, usedá k počítači, aby nastartovala své podnikání, svou aktivní HODNOTU.

Ve chvílích, kdy je dítko vzhůru, bývá myšlenkami u chvíle, až konečně usne, což jí ubírá na prožitku přítomnosti mateřství, KONTAKTU s dítětem, se svým mateřstvím, se sebou jako mámou. A pak v deset hodin večer usedá znovu k počítači a do dvou do rána buduje své podnikání…Jak to vypadá dál, si dokážete domyslet.

Naleštěné cool obrázky

Tyhle příběhy za barevnými obrázky na naleštěných sociálních sítích nejsou vidět. A já vím, jak moc časté jsou. Jak jsou skrývané. Kolik žen/matek tenhle příběh zná. Možná se k němu nerado přizná. Nebo naopak hrdě přihlásí, protože “být šťastná, nezávislá a úspěšná i na mateřské, ve společnosti podnikavých žen s miminkem v náručí” je dnešní cool obrázek mateřství.

A mně přitom tolik bolí u srdce. Promiňte, všechny mé kamarádky, které takto podnikáte, ale je to tak. Znám to i ze svého životního příběhu. Stálo mě mnoho vnitřních rozhovorů sama se sebou, abych si alespoň během druhého mateřství dopřála na 1 rok ÚPLNÉ NIC ve službě druhým a tvoření.

V těch zbývajících rocích mě občas tahle chobotnice možností chytla do chapadel. Ano, nějaké smysluplné projekty tu byly, ale vždy jen časově omezené.

A upřímně, tolikrát, když jsem něco tvořila, jsem si pokládala otázku: ‚Proč to vlastně dělám?‘.

Tak často bych to všechno vyměnila za rodinný výlet…

Cosi shnilého

Dnes se můžu na práci soustředit jen ve dnech, kdy je naše nejmenší blecha šťastná ve školce (a to ještě 1 den z těch 3 v týdnu věnuji z větší části sama sobě). V okamžicích, kdy jsem myslí a energií u práce a ona je se mnou doma, bývám nervózní, mám pro ni mnohem méně kapacity, místa v srdci, pochopení pro její rozpoložení.

Nervózní matky štěkající po dětech jsou zkrátka jen matky přetížené a nedoceněné.

Potřebuji zde říct, že to není naše osobní vina. Je to toxické společenské nastavení, které jsme do sebe nasály. Vychází z toxického prožívání NEDOSTATKU a NEDOSTATEČNOSTI všeho v našich životech, včetně nás samých. A tohle nastavení je důsledkem kolektivního traumatu.

Cítím, že je něco špatně v naší společnosti. Jak už říkával Hamlet, že je cosi shnilého v království dánském. Nemám zatím konkrétní, jakkoliv malé, řešení, návod, projekt na tuto situaci. Jen se ke mně tohle téma tak opakovaně, a tak intenzivně vrací, že nemůžu jinak, než jej tady s vámi sdílet. A uvidím, kam cesta povede dál.

Narušení spojení

Náš duchovní učitel, mystik Thomas Hübl, říká, že všechna naše aktuální společenská urgentní témata a krize, včetně krize klimatické, jsou důsledkem kolektivního traumatu a narušení vztahů. Vztahů k druhým, k sobě samým, k přírodě. Když totiž necítíme sami sebe v důsledku traumatické disociace, necítíme druhé, necítíme ani své vzájemné propojení s přírodou, necítíme propojení s duchem, s vyšším vědomím, nevnímáme řešení.

Odpojení od prožívání sebe-hodnoty, hodnoty mateřství v jeho čisté podobě, má stejný kořen.

To vše symbolizují na mystické pouti Jeruzalémem, na které právě můj muž doprovází další skupinu lidí, různé obrazy panny Marie a obzvlášť Marie mléčné. HODNOTU MATEŘSTVÍ. Víc už by nemělo být nutno dodávat.

Společnost a každý z nás by se měl vrátit ve svém srdci k prožívání hodnoty mateřství. Pomáhání matkám, vnímat mateřství, myslet na ně i mimo svůj omezený vlastní koloběh života.

Komunita nefunguje

Já jsem právě tento týden ležela několik dní s horečkou. Okolnostmi se stalo, že pomoci bylo minimum, téměř žádná. Tolik bych si přála, aby se někdo postaral o vše – dům, děti, psa i mě, když je zrovna manžel ve službě daleko. Přesto jsem se musela zvednout a o děti postarat. To malé dovézt do školky, nakrmit, utřít zadeček atd. Komunita nefunguje, všichni blízcí jsou daleko a můj muž na dálku trpí bezmocí.

Zaplatit chůvu, abych se mohla potit v posteli? Na tom je něco špatně, to mi prostě nejde.

To jen znovu potvrzuje, že pomoc v mateřství jen tak není, že mateřství nemá hodnotu… že je izolované… chybí nám společenství.

Vím, že bych mohla zavolat o pomoc, ale zároveň vím, že většinou mají všechny další ženy s malými dětmi dost svého na práci. A ženy, které už mají náruč volnější? Ty už zase pohltil pracovní proces AKTIVNÍHO VYTVÁŘENÍ HODNOTY, takže jsou v práci…

Uvědomují si všichni klienti a zákazníci čehokoliv, že pokud je obsluhuje muž, je možné, že se tak děje pouze proto, že je v jeho zádech někde doma žena s dětmi, která drží společný prostor, aby on mohl vykonávat službu? Málokdy.

Uctění mateřství

Dnes se mi zdál tak silný sen. Znovu bylo ústředním tématem opomíjené mateřství. Ráno, když jsem nad ním rozjímala, znovu mě ten sen vyzval “ozvučit” tento společenský symptom. Přeji si, aby ženy byly uznávané jako matky víc, než v současnosti jsou. Přeji si, aby mateřství byla vrácena hodnota v jeho bytí a ženám hodnota pro mateřství. SPOLEČENSKÁ HODNOTA.

Vždyť každému dítěti propůjčí na několik měsíců své vlastní tělo, přijmou bolest, obětují svůj spánek, dalších několik let jej stále vyživují svým mlékem, nosí v náručí, vnímají, poslouchají, utírají zadeček, hladí po vláskách, čtou pohádky, zvedají ze země, radují se z prvních kroků a z každého dalšího, zahřívají láskou svého pohledu…a mohla bych tu psát mnoho dalšího, protože je toho hodně, co každá máma chce dát svému dítěti.

Rituál uctění mateřství, který jsme letos dělali v rámci letního pobytu pro rodiny RODOKMEN, měl hluboké účinky v srdcích všech žen i mužů a pohnul láskou v rodinách, které tam s námi byly. Já prostě nemůžu jinak, než toto své hluboké volání po obnově SPOLEČENSKÉ HODNOTY MATEŘSTVÍ začít sdílet.

Mozaika mateřství

Tento text jsem napsala v roce 2019, tedy před 5 lety. Nicméně všechno to, co v něm vnímám a sdílím, je pro mě stále hluboce platné. Mezitím dozrálo volání, jak k podpoře vnímání této HODNOTY MATEŘSTVÍ – jak pro každou z nás osobně, tak pro celé kolektivní společenské pole – přispívat. A já začínám jeho důležitost stále více sdílet nahlas.

Tomuto sílícímu vnitřnímu hlasu stále naslouchám a nechávám se jím vést. Můžete nyní spolu se mnou a dalšími ženami vstoupit do prostoru, kde budeme objevovat mnohovrstevnatost mateřství, nacházet podporu ve vzájemnosti mezi sebou a otevírat se možnostem, které tato role může nabídnout. Těším se na společné putování.

Napsala Šárka Weberová

terapeutka a průvodkyně

Šárka Weberová je zkušená terapeutka a průvodkyně, která se věnuje dlouhodobému provázení individuálních klientů i skupin (ženských i smíšených). Svou prací podporuje prohlubování jejich sebepoznání na úrovni osobní i hluboce kolektivní a společenské. Její přístup je citlivý, hluboký a autentický.

Mezi nejdůležitější pilíře její práce patří práce s integrací traumatu (Somatic Experiencing, Timeless Wisdom Training, Facilitator of healing Collective trauma, kruhové sdílení Council a transparentní kruhová komunikace), její vlastní integrované zkušenosti léčení a duchovní cesta. Je mámou dospělého syna a 9leté dcery a nevlastní mámou dalších 2 dětí (13 a 15 let).