Krize českých mužů
Převzato z Magazín Aktuálně.cz
Nemají správné vzory, nehledají v sobě sílu a brání se citům. V čem spočívá podle koučů z iniciativy Mužský kruh krize moderních mužů?
Praha. V roce 2004 proběhl v Česku první mužský kruh, jehož myšlenku ze zahraničí přinesl Zdeněk Weber. Inspiroval ho německý model a americká hnutí ze 60. let minulého století, která se zaobírala podstatou mužství. Dle něj tkví podstata mužských kruhů ve:
“Vysvobodit se ze stereotypních rolí mužství, živitelství, otcovství, manželství a nalézt co nejpravdivější verzi mužství. To vše ve spojení se ženou a dětmi.”
Zpočátku podle něho lidi nechápali, proč taková iniciativa vůbec existuje. Podle dalšího z garantů kurzů Václava Němečka, který se k Weberovi přidal po pár letech, se ale postupně našlo dost mužů, kteří chtěli poznat sami sebe a nalézt svou sílu.
Aktuálně.cz: Co trápí dnešní české muže? S čím přichází do vašich kurzů?
Václav Němeček: Naši klienti často nevědí, co v životě chtějí. Jen málo věcí jim dává takový smysl, aby kvůli tomu ráno vstávali. Práce sice přináší peníze, ale to jim nestačí. Někteří řeší vztahové krize a jiní zase poznali, že nejsou zralí a potřebují dospět.
V neposlední řadě se setkáváme s muži, kteří jsou nějakým způsobem zranění a potřebují podržet a, jak se říká, dotankovat.
Zdeněk Weber: Jsou zahlcení supermarketem, potýkají se s neúspěchy u žen, syndromem vyhoření, závislostí na pornu, kokainu i alkoholu. Prochází si životní, pracovní, manželskou i duchovní krizí.
A.cz: Ženy na různých kurzech hledají vnitřní bohyni a smiřují se se svou vagínou. Jakou sílu v sobě hledají muži?
Zdeněk Weber: Penis a jeho povaha je zásadním kormidlem života mnoha mužů. Je erektilní a prosazující se nutkavý milovník života. Z mužské sexuality vychází značná část dynamiky mužské povahy, archetypy tvořené po tisíciletí. Nejvíce je to archetyp válečníka, ten je naprosto fundamentální a každý muž by ho měl nějak kultivovat.
Dále je to opomíjený archetyp milovníka, který je spojen s ženskou složkou a je na ni orientován. Také momentálně ve společnosti nepřítomný archetyp krále a mystika.
Rozvoj těchto složek zdravým způsobem je naší hlavní vizí. Ženy v sobě hledají svou bohyni, to my neděláme. Osobně vidím každého člověka jako originální vtělení boha, který v sobě obsahuje mužnost i ženskost.
Je důležité říci, že mužské hnutí nikdy nevzniklo a nevzniká jako odpor k druhému pohlaví, ale naopak především pro lepší život mužů, žen, dětí a celé společnosti.
Mužské hnutí a mužský kruh uctívá ženy jako rovnoprávné partnerky, lidské bytosti. Ženy milujeme a ctíme.
A.cz: Tím, čím si procházelo ženské hnutí, si teď prý musí projít i muži. Jak to bude probíhat právě u nich?
Zdeněk Weber: Osm hodin v kanceláři svázaný kravatou se díváte do obrazovky, pak hodinu strávíte v zácpě. Celý den řešíte abstraktnosti a výsledkem jsou digitální peníze na účtu. Peníze jsou pro nás muže důležité, ale v reálu zasvětíme svůj život něčemu naprosto nepodstatnému, jako je sedět v kanceláři, nedýchat a nežít. Že je mužství v krizi, je zcela zřejmé. To my jsme otrávili svět zvenku a ženy nám stály u toho za zády.
Potřebujeme úplně nový pohled na muže jako na člověka, který ovládá svoji sílu a inteligenci a zároveň přiznává svoji zranitelnost, citlivost, smrtelnost a svoji morálku. Bez ní muž v dalším století neobstojí.
Václav Němeček: Nemyslím si, že by mělo dojít u mužů k výraznější změně po vnější stránce. Může se ale konečně stát, že chlapi budou vypadat tak, jak oni sami chtějí, čímž vyjádří svou originalitu. Dnešní krize mužství spočívá v tom, že jsme si zakázali uvědomovat své vnitřní pocity. Ženy jsou naopak v tomto schopnější a své pocity sdílejí. Muž spoléhá na to, že má rozumové argumenty, měl by si ale konečně přiznat, že je vnitřně slabý.
A.cz: Probouzíte v mužích jejich mužskou stránku. Co tím přesně myslíte?
Václav Němeček: Moderní muži mají absenci vhodných vzorů. Jsou vychováváni otci, kteří z jakýchkoli důvodů v rodině chybí nebo sami mužskou sílu nemají. Mám na mysli kvality jako rozhodnost, stát si za svým a mít svou životní cestu. To naše generace otců ztratila díky okolnostem minulého režimu i poválečnému období, kdy mužská síla musela ustoupit do stínu. Všechno to utrpení a zabíjení totiž způsobila právě mužská ruka. Vývoj zapříčinil, že mužské kvality upadly v zapomnění a průbojnost nebo suverénnost se dnes považuje za projev sobeckosti a egoismu.
Chybí tu i přechodový rituál pro chlapce, který se uskutečňuje mimo rodinu. Zkouška dospělosti, za kterou považujeme maturitu, je dobrým příkladem toho, že to nefunguje.
Maturita v našem pojetí je o uzavření dětské etapy a přejití do nové. To je třeba udělat vědomě za pomoci průvodce.
A.cz: Ženy nic takového nepotřebují?
Václav Němeček: V případě žen se za přechodový rituál považuje počátek menstruace. Žena se tedy stává ženou od přírody hormonální změnou. Nemyslím si, že by to ale mělo tak hluboké důsledky a ženy po psychické stránce opravdu dozrály. Pokud chybí moudré vedení jiných žen, které dokážou vysvětlit hlubší smysl menstruace, a co přesně to znamená pro duši, nestane se nic. Výrazně k tomu přispívá i postoj mainstreamu.
Jak vidí společnost menstruaci? Jako něco nechutného, krvavého, ošklivého, bolestivého a já nevím co ještě. Chybí tu úcta k ženství.
A.cz: Pokud to, co dělá muže mužem, ustoupilo kvůli minulému režimu do pozadí, dá se říci, že je vývoj mužské identity Čechů v něčem specifický?
Zdeněk Weber: Každý mužský národ má svůj příběh, ale některé otázky mužství zůstávají univerzální.
Český muž má ohnutá záda, zlomenou suverenitu, nebo rebelující přístup k autoritám, a to především ke své vlastní vnitřní autoritě.
Češi si nemohli chránit své hranice a byli nuceni sloužit nepříteli. Německý muž má pocit viny za své dědy a otce, ruský muž je nekonečně suverénní… Všude je něco, co zasluhuje uzdravení.
A.cz: Kdo určuje, co je mužské a co ne? Neřídíte se jen stereotypy?
Zdeněk Weber: Muži mají tendence k suverenitě a sebeprosazení, ženy ke komunitě a lásce. Přesto i muži mají rádi komunitu a lásku a dnešní ženy umí být suverénní a umějí se prosadit. V ženském těle se najde mužská síla a v mužském ta ženská. Jsme totiž spojením obojího. Jenže naše instinkty a jejich moudrost, která se budovala po tisíciletí, nemůžeme oblafnout. Potřebujeme poznat to, co nás dělá mužem a ženou. Pokud naše instinkty ignorujeme, zaděláváme si na potíže.
Kdo určuje, co je mužské a co ne? Stejně jako nemůžete změnit nic na tom, že se Země točí, nemůžete ani změnit nebo určit mužnost a ženskost. To je prostě povaha přírody a kosmu.
A.cz: K jakému modelu mužství chcete klienty dovést?
Václav Němeček: Z našeho pohledu neexistuje žádný ideální muž. Každý je originál. Není univerzální pohled na to, co je muž a co už ne. Řada lidí se snaží do nějakého modelu vejít. Mají představu, že když budou svalnatí, bohatí a u žen úspěšní, budou se cítit jako muži. Když k sobě takový člověk bude upřímný, uvědomí si, že se tak opravdu necítí. Nejde o to, jak vypadáme zvenčí, jak drahé máme auto a kolik milenek, ale jak se cítíme uvnitř. Naší prací je dovést muže k tomu, aby byli sami sebou a uměli tak žít, a to bez ohledu na představu dnešního světa.
Většina žen jede na autopilota, snaží se následovat naučené stereotypy.
Lilia Khousnoutdinova
Lilia Khousnoutdinova
