Správná ženská. Co to vlastně znamená? Ještě donedávna to byla paní se zástěrou. S deseti dětma. Věčně se usmívající. Ochotná ihned pomoci. Milá a laskavá na svýho muže. Ta, co má napečeno, uvařeno, naklizeno a je ochotná vždy zapomenout na sebe, aby mohla podpořit lidi ve svém okolí.
Ještě dříve to byla ta, co je především krásná a reprezentativní. Když už ses taková nenarodila, nevadí. Hlavně pořádně přepudrovat a nasadit ještě pompéznější paruku.
Ta, co je atraktivním doplňkem jako zrcadlo s benátským rámem nebo vkusný obraz. Září na všechny strany jako důkaz solventnosti svého partnera.
Ještě dřív to byla šedá myška, která chodí všude jako stín a vlastně neexistuje.
A ještě dávno předtím to byla kyprá matriarcha s plodně širokými boky, která už jen svou přítomností a majestátem dává najevo, že nikdo nebude o hladu a že je o všechny postaráno.
A spousta dalších. Tisíc a tisíc podob toho, jak má žena vypadat, jak se má chovat, jak má působit. Každá doba nesla svůj ideál a když žena nezapadla (což se mohlo lehce stát i těm, co se opravdu snažily), musela se protloukat na vlastní pěst, nebo svý pravý já pečlivě skrývat přede všemi. Nejlépe i před sebou. Být svá bylo nebezpečný. Životu škodlivý. Jít svou cestou navzdory všem? Extrémně náročná a vyčerpávající činnost.
Dnešní doba přišla s mission impossible. Nesplnitelným ideálem ženství, kdy je správná žena vlastně úplně vším.
Vydělává dost peněz, ideálně prací, která je jejím bytostným posláním. S láskou se stará o svý děti a zajišťuje jim kvalitní a plnohodnotný trávení času.
Pečuje o sebe a neustále se udržuje v kondici. Je skvělou a chápající partnerkou i sexy milenkou. Je aktivní v různých místních spolcích většího či menšího významu.
A proč by to měl sakra vůbec někdo dělat?
Co když se rozhodnu, že to tak nechci?
Třeba děti? Díky. To není nic pro mě. Je jich tu dost a já budu světu prospěšnější jako vědkyně. Hm. Tak to jsi teda pěkně podělaná kariéristka. Trochu sobec, ne?
Co když nechci kariéru? Chci být doma s dětma, protože si nedokážu představit vyšší poslání. Hm. Děvče, kde to žiješ? Je 21.století. Za co myslíš, že všechny ty feministky a sufražetky bojovaly? Abys hnila doma a prala trenýrky svýmu muži?
A co když chci prostě jen vzít svojí motorku a jezdit kolem světa? Žít z mála a poznávat věci a lidi kolem? A jako co jsi? Nějakej blbej dobrodruh? Mužatko! Kdo myslíš, že tě bude v těch kanadách chtít? Leda tak armáda.
Najít si svůj vlastní mix toho, co je pro mě správný ve světě, kde na to má každý v mém okolí svůj (a ideálně jediný správný) názor, je strašně těžký. Nicméně se vyplatí pohrabat se v sobě a zjistit, co vlastně chci.
Bezdětná i dětná. Kariéristka i nezaměstnaná. V domácnosti, nebo v letadle. Každá žena nemusí být vším, ale může být vším, čím chce. Ať už má sukni, nebo kanady. Nebo sukni a kanady. Recept na správný ženství neexistuje. Nenaučí mě to na žádnym semináři, nevyčtu to v žádný knize. Mám to vevnitř. Vytetovaný hluboko pod kůží. Stačí se nebát a nakouknout tam. Tak co? Kdo jsem? Co chci? Tohle jo? Hm. Tak to bude přesně ono. Takhle jsem správná ženská já.
A co ty?
Jsem introvert, který rád přemýšlí nahlas. K tomu mi pomáhá psaní. A když už je to jednou napsaný, přece to nevyhodím. Zvlášť když to může pomoci i někomu dalšímu. Třeba tobě. Na blogu Spocklidem najdeš moje životní průsery a life-hacky a jak k sobě být laskavý v obou případech.
Jsem autorkou knihy Těhotnej Buddha, která slouží jako noktovize pro všechny rodiče, který od života taky dostali pár facek. I když jsme v tom každý sám, jsme v tom všichni společně.