Sexualita jako živoucí síla porodu

V dnešní době informací o porodech přibývá. Naštěstí. Můžeme čerpat z mnoha různých knih, videí, přednášek, navštěvovat kurzy…Nicméně jedno téma je v tomto směru stále velmi opomíjené, a proto se na něj ráda zaměřuji. Tím tématem je sexualita.

Matka i milenka

Když se bavíme o sexualitě při porodu, může nám to znít jako oxymóron. Mateřství pro nás totiž často leží na zcela opačném pólu než vášeň a milování. Jedním z hlavních důvodů tohoto vnímání může být silný náboženský archetyp Panny Marie, která primárně mateřství symbolizuje a zároveň je absolutně asexuální. Celkově ženu-matku a naproti tomu ženu-milenku vnímáme často velmi odděleně, případně jako vyloženě nekompatibilní. Já bych ale dnes ráda tyto body sloučila dohromady.

Spojení těhotenství a sexuality je ostatně velmi logické. Vždyť už samotný proces těhotenství sexuálním spojením začíná.

Zde bych ráda upřesnila, že zde nemluvíme o sexu jako takovém, ale o sexualitě v širším slova smyslu. Tedy jako o hnací síle, díky níž vzniká život, která nás v životě pohání, podněcuje hrdinské činy a nádherné básně a zároveň vyživuje celé období kolem porodu a vlastně i roky po něm. Považuji za důležité o tom mluvit, protože každá žena může se svou sexualitou a svým partnerstvím pracovat tak, aby si těhotenství, porod i mateřství velmi usnadnila a zpříjemnila.

Sexualita v těhotenství

Pokud tedy uznáme, že sexualita by k těhotenství patřit mohla, jak to funguje v praxi? Úplný začátek těhotenství bývá pro mnoho žen náročný. Některé jsou unavené, další trpí velkými nevolnostmi, ostatní třeba mají rizikové těhotenství a bojí se, že by pro ně mohly být sexuální aktivity potenciálně nebezpečné. V prvním trimestru se tedy může stát, že se sexualita ve smyslu penetrativního sexu z našeho partnerství vytratí.

To je ale zcela v pořádku. Sexuální prožitky mohou být velmi rozmanité a právě těhotenství poskytuje úžasnou příležitost, jak hlouběji zkoumat i tyto jiné formy jako jsou láskyplné doteky, masáže, objímání, hlazení, tantrická dechová cvičení…Můžeme vedle sebe ale také jen tak být a užívat si přítomnosti toho druhého.

Druhý trimestr bývá pro většinu žen fyzicky mnohem jednodušší. Často tedy poskytuje příležitost vrátit se klidně k tomu, na co jsme zvyklí. Zde bych ráda zmínila, že pokud je sexualita láskyplná a oba po ní ze srdce toužíme, zpravidla by neměla miminko žádným způsobem ohrozit. Vždy je však dobré případné pochyby rozptýlit konzultací s lékařem či porodní asistentkou.

Ve třetím trimestru nastává opět trochu jiná situace. Žena je větší, těžší, pár tedy možná bude potřebovat při milování nacházet nové polohy a trochu experimentovat. V tomto směru bývá velkou oporou humor. Pokud pro ženu toto období není fyzicky jednoduché, opět i zde vzniká prostor pro zkoumání nového a k rozšiřování obzorů, jak znovu cítit intimitu, vášeň i lásku jinak než skrze klasický sex.

Sexualita při porodu

Postupně se dostáváme k porodu, kde to začíná být teprve zajímavé. Možná jste zaznamenali nedávnou debatu mezi Olgou Richterovou a jistým představitelem určitého vládního orgánu, který zmínil, že „duly nutí ženy chtít přirozený porod a chtějí ho zahajovat tak, že jim musí nebozí zdravotníci stimulovat klitoris.“ Asi není potřeba komentovat absurditu a zcestnost tohoto vyjádření. Nicméně z určitého hlediska se zakládá na faktech.

Pokud to tak oba s partnerem cítíme, může být opravdu na místě podpořit porod erotickými doteky, hlazením, líbáním, případně než praskne plodová voda i penetrativním sexem. Ostatně sperma obsahuje látku prostaglandin, která opravdu může začátek porodu podpořit. Nicméně hlavní roli zde hrají právě hormony. Většina z vás asi ví, že například oxytocin je u porodu klíčový. Tudíž právě skrze pocity lásky, důvěry a intimity mohu jeho produkci v těle podpořit, a tak své tělo přirozeně „ladit“ na snadný a krásný porod.

Co se vlastně při porodu děje? Většinou ne to, co je ukazováno v amerických filmech, tedy že praskne voda, žena křičí a muž rychle volá sanitku. Porod má většinou dost pozvolný náběh, někdy dokonce mezi takzvanými prvními poslíčky a samotným narozením dítěte uběhnou i týdny. I samotné kontrakce vnímáme dost nepatřičně a důvodem je právě nepřesné označení. Obecně si totiž pod tímto výrazem představíme, že se něco zužuje, stahuje.

Během první doby porodní, která zabere drtivou většinu času porodu, se však během „kontrakcí“ děje pravý opak. Tam se děložní čípek naopak natahuje na hlavičku dítěte na těch zhruba deset centimetrů neboli „na kolik jste otevřená centimetrů“. Ano, toto roztahování nás může tlačit, nicméně nejde o stah, ale o rozpínání a otevírání se. A co žena potřebuje pro to, aby se mohla v tom nejintimnějším místě plně otevřít? Potřebuje cítit bezpečí, důvěru, podporu. Takže i v této fázi je ideální provozovat s partnerem cokoli, co ve mně tyto pocity vyvolává a díky čemu se rychleji a efektivněji uvolním.

Zde v zásadě platí taková jednoduchá formulka. Kojení, porod i početí nejlépe probíhají za stejných podmínek, a to jsou podmínky, které potřebujeme pro dobré milování. Kromě už zmiňovaného tedy potřebujeme, aby nás nikdo nepozoroval, nehodnotil, aby nám bylo teplo. Většina lidí má také ráda přítmí.

Bohužel zdaleka ne ve všech zdravotnických zařízeních jsou tyto podmínky dostupné, takže pokud tam rodím, je na mě, abych si svůj porodní prostor sama upravila. Mohu si tedy přinést své vlastní deky, polštářky a další nezbytnosti pro fyzické pohodlí. A v neposlední řadě je vhodné si dovést člověka, ať už třeba partnera či dulu, který k mému dobrému pocitu bude rovněž přispívat.

Partner u porodu. Ano či ne?

Jak už jsem naznačila, partnerství může hrát u porodu velkou roli. Nicméně vůbec není nutné upínat se k tomu, že musí být přítomný zrovna otec dítěte. Já totiž ten potřebný pocit bezpečí a intimitu, která nebude sexuálního charakteru, mohu vytvářet s kýmkoli dalším, například s dulou, komunitní porodní asistentkou či jinou osobou, které věřím a o které vím, že mě podpoří.

Dále je důležité, aby mi byl dotek daného člověka příjemný a zároveň aby to byl někdo, před kým se nestydím. Totiž ve chvíli, kdy se snažím „nějak“ vypadat a mám strach, aby se nestalo něco nedůstojného, mám v sobě rozpor a stažení, které budou celý proces porodu brzdit. Krásně to vystihla americká porodní asistentka Ina May Gaskin:

„Neberte si k porodu nikoho, koho byste si s sebou nevzali na záchod.“

Rozhodnutí, zda mít partnera u porodu či ne, záleží tedy hodně na individuální situaci. Pokud zrovna přemýšlíme, jestli se nebudeme rozvádět, partner pro mě asi nebude tím nejlepším zdrojem bezpečí. Pokud máme naopak vztah harmonický a funkční, pak pravděpodobně ano. Zároveň si musíme být oba jisti, že si to takto přejeme, že jde o dobrovolné rozhodnutí, které vychází z naší hluboké touhy a ne z nějakého konstruktu.

Pokud už se domluvíme, že partner se porodu zúčastní, pochopitelně může odejít, pokud už by cítil, že je to na něj „moc“. Nicméně měl by zkusit vydržet co nejdéle. Určitě by však měl odejít, a to bez jakékoli diskuze, pokud já ucítím, že potřebuji být sama.

Porodní pole je nevyzpytatelné a je třeba si uvědomit, že vždy musíme dělat to, co funguje a ne to, co jsme si vysnili nebo o čem si myslíme, že by se dělat mělo.

Z vlastní zkušenosti mohu ostatně říct, že dvakrát jsem rodila s partnerem a byl to, zejména poprvé, nádherný a velmi intimní zážitek, za který jsem nesmírně vděčná. Nicméně u třetího porodu jsem naopak musela svého muže poprosit, aby odešel, protože si zkrátka v danou chvíli mé potřeby a jeho naladění nesedly.

Bylo to pro mě těžké rozhodnutí, protože jsem si to vysnila jinak. Nicméně to zafungovalo a porod se okamžitě rozběhl. Takže inspirace z knih a filmů pro nás představuje krásné referenční body, nakonec však stejně musíme reagovat na to, co se děje v reálném světě.

Podpora partnera u porodu

Když už se partner porodu účastní, je třeba, aby věděl, co má dělat. Pokud je totiž ztracený a neví, co si počít a jak ženě i miminku ulevit, je to velmi náročná poloha pro něj i pro rodičku. V tomto směru jsou velmi přínosné různé předporodní kurzy, dokumenty, knihy, které poskytnou dostatečné know-how. Muž konkrétně může ženě nosit vše, co potřebuje – jídlo, pití, teplé ponožky, také ji slovně podporovat, oceňovat ji za to, jak statečně si vede, říkat jí, jak ji miluje, případně ji hladit, objímat…

Co se týká komunikace, skvělým tipem jsou jednoduché signály, abyste si nemuseli moc povídat. Během porodu by žena měla být ideálně v primárním mozku, kde jsou uloženy naše základní pudy včetně rození potomků. Proto je dobré neokortex, v němž mimo jiné sídlí právě centrum řeči a který je naopak velmi racionální, nestimulovat. Doporučuji tedy pokládat otázky, na něž je možné dopovědět jen ano či ne, případně jen přitakáním nebo zakroucením hlavou.

Radím také předem si stanovit klíčové fráze a slova, která dají partnerovi jasně najevo, že jste změnila názor na porodní plán a že to myslíte opravdu vážně. Já jsem například měla „avokádo“, což je výraz, který běžně u porodu omylem neřeknete.

Během porodu mohu pochopitelně křičet a naříkat, že umírám a že to nezvládnu. Proto je dobré, aby muž věděl, že jde o běžnou věc a neznamená to, že má hned běžet pro sanitku. Úplně stačí, když tam pro svou ženu je, drží ji za ruku a vnímá. Jak už jsem říkala, pokud je vztah funkční, může v tomto směru působit jako obrovská podpora.

Mimochodem chvíle, kdy žena dojde do fáze, že má pocit, že to nezvládne, většinou nastává mezi první a druhou dobou porodní, což označujeme jako takzvaný transition point. V tomto přechodovém bodě je natahování děložního čípku na hlavičku dítěte dokončeno a nastávají opravdové vypuzovací kontrakce, které tlačí dítě dolů do pánve, aby pak skrze ni vyrotovalo.

Orgasmický porod

Z toho, co jsem říkala, pochopitelně vyplývá, že je biologicky možné, aby žena během porodu zažila orgasmus, protože má v těle vysokou hladinu hormonů, které s tímto prožitkem souvisí. Zároveň si nemyslím, že je dobré si orgasmický porod dávat za cíl. Už tak jsme dnes v sexualitě na orgasmus až příliš zaměřeni. Byla by tedy z mého pohledu škoda si tím ještě zatěžovat porod dítěte.

Takže ano, když už se to stane, je to úžasný a velmi intenzivní způsob, jak hluboce prožít spojení sexuality a porodu. Zároveň však stačí mít porod krásný, jednoduchý a příjemný, zkrátka takový, aby se stal posilující zkušeností, na kterou budu ráda vzpomínat.

Co se týká mých zkušeností, zatímco porod dcery měl téměř mystický nádech, u syna bych celý proces nazvala takovým návratem ve stylu „back to basics“. Snad i proto, že malý je už mé třetí dítě, bylo pro mě mnohem snazší vnímat, co přesně se děje, a celý proces mi přinesl mnoho uvědomění. Přestože jsem tedy během něj neměla žádné spirituální prožitky, má pro mě velkou hodnotu. Rozhodně bych tedy nerada, aby si některá žena udělala zbytečně z orgasmického porodu jakousi modlu, které se bude snažit za každou cenu dosáhnout.

Poporodní bonding

Narozením dítěte samozřejmě porod nekončí. Celý proces se uzavírá až porodem placenty, který může velmi podpořit poporodní bonding. Ten je prospěšný pro matku i dítě také z mnoha dalších důvodů. Když novorozence položíme matce na hruď, slouží toto místo jako takový přirozený inkubátor, který nastaví svou teplotu přesně podle potřeb miminka.

Zároveň dítě leží u prsou, takže může využít svůj přirozený instinkt, kdy samo vyhledá bradavku a přisaje se. Je nádherné tento proces pozorovat, já sama jsem ho zažila s dcerou. Pokud nebyl porod narušen nějakými dalšími vlivy, dítě na hrudi navíc přirozeně vyvolá v matce obrovskou hormonální vlnu lásky.

I na dítě má bonding velmi pozitivní vliv. Nejenže je mu teplo, ale také se cítí být v bezpečí. Zároveň ho začínají kolonizovat spřízněné bakterie matky, což má dlouhodobý pozitivní dopad na jeho imunitu i zažívací systém. Jak už jsem naznačila, proces bondingu zároveň spouští kontrakce, aby matka porodila placentu. Porod placenty je velmi důležitý a může se, často zbytečně, zkomplikovat. Toto je tedy taková první pojistka, jak případným problémům co nejefektivněji předcházet.

Kojení a oxytocin

Nádherné pocity lásky zažívané po porodu by ženu měly doprovázet dál, a to ideálně pokaždé, kdy má dítě u sebe a kojí. Kojení, jak už bylo řečeno, je také hodně řízeno oxytocinem. Vylučuje se při něm velká dávka tohoto hormonu a děloha matky, která byla roztažená kolem dítěte, se začíná smršťovat zpět do velikosti ořechu. To bývá proces dosti intenzivní a může i hodně bolet. Pro tělo je každopádně velmi zdravý, protože se vrací zpět do svého původního stavu.

I když je tedy kojení možná v něčem náročné, zároveň může představovat krásnou příležitost pro nějakou vzájemnou partnerskou podporu. Tím, že žena kojí a vylučuje zmiňované hormony lásky, je více rozněžnělá a láskyplná, což je velmi hezký prostor, který se svým partnerem může sdílet. Například se během kojení posadí či položí a partner ji zezadu obejme. Nutno podotknout, že i muži samozřejmě oxytocin vylučují. Společně s hormonem prolaktin jim stimuluje rodičovské instinkty. Ani oni tedy rozhodně nejsou při těchto okamžicích lhostejní.

Společné kojení je dále prospěšné v tom, že muž se cítí být součástí procesu. Pokud se totiž žena od něj po porodu oddělí a začne se věnovat převážně dítěti, její partner se může cítit odstrčený, což má pak často pochopitelně za následek různé zbytečné pocity žárlivosti…Stejně tak ve chvíli, kdy matku kojení bolí nebo má pocit, že se jí nedaří, i zde potřebuje stejné podmínky jako pro dobrý porod či milování. I tento proces může tedy muž svou přítomností podpořit.

Toto sdílení prostoru samozřejmě může vést i k intimitě ve smyslu doteků, hlazení i polibků a může se stát jakýmsi prvním krůčkem ke znovunalezení plného sexuálního kontaktu. Ne vždy je totiž pro páry jednoduché milování po porodu obnovit.

Sexualita po porodu

S penetrativním sexem je určitě dobré počkat, dokud se tělo po porodu nezahojí. Tato doba je hodně individuální a velmi záleží na tom, jak porod dopadl. Každopádně je dobré sama na sebe v tomto směru nevytvářet žádný tlak a stejný přístup by měl zaujmout i partner. To se ale bohužel v Česku zatím příliš neděje. Alespoň z výzkumů vyplývá, že se ženy začínají k penetrativnímu sexu vracet dříve, než by chtěly, a nečekají na moment, kdy se v nich touha začne opět přirozeně rodit.

Po porodu opět tedy v ideálním případě přichází čas na zkoumání intimity a všeho, co pro nás představuje, kromě penetrace. K sexuálnímu spojení bychom měli přistoupit spíš o něco málo později než dříve. Za prvé, aby se žena neporanila, a za druhé v tom smyslu, že když je muž schopen a ochoten trochu déle počkat, vyvolává to velkou důvěru. A platí to i naopak. Pokud jeden z nás na sex tlačí, začíná to ve vztahu zpravidla dost skřípat a ona promlka se ještě více protáhne.

Když poté k intimnímu styku nakonec dojde, je dobré k němu přistupovat, jako kdyby to bylo poprvé. Žena totiž vůbec neví, jak bude její tělo reagovat, jestli se jí budou líbit stejné věci jako dřív, jestli ji to nebude bolet. Proto je třeba s úctou zkoumat, jaké změny se udály a jak ovlivní náš sexuální život.

Pochopitelně se může stát, že porodem se otevře zcela nová rovina, nějaký další potenciál, takže náš sexuální život může být i výrazně lepší. Vždy je však třeba navazovat zpátky fyzickou sexualitu tak, aby se žena cítila respektována v tom, že její tělo si prošlo obrovskou transformací, a tudíž si zaslouží velkou dávku ohleduplnosti, jemnosti a péče, a to samozřejmě nejen v oblasti sexuality.

Mimochodem, v tomto směru velmi pomáhá mít ošetřené šestinedělí ve smyslu nějaké podpory. Protože když se budu hojit, do toho se starat o dítě a ještě pracovat a uklízet, pravděpodobně nebudu mít kvůli velké únavě na návrat k sexuálnímu životu příliš velkou chuť. V tomto směru jsou dobré dvě věci. Za prvé zapojit muže do chodu domácnosti. Často pak třeba to, že sám uklidí, může být nakonec vůbec tou nejlepší předehrou.

Druhým tipem je cíleně si ideálně už před porodem tvořit ostrůvky podpory, třeba od matky či kamarádek, které mi v šestinedělí vypomohou s úklidem, hlídáním…I když budou tyto podmínky splněny, ani pak samozřejmě neexistuje záruka, že na sex dojde. Minimálně nám to ale dává možnost strávit nějaký čas spolu jako partneři. Myslím, že tento přístup by českým manželstvím velmi pomohl, protože podle výzkumů je nejvyšší rozvodovost první rok po prvním dítěti. Myslím, že sexualita v tom pravděpodobně hraje velkou roli, byť to určitě není jediný důvod.

Sexualita a porod. Jak se ovlivňují?

Už víme, že sexualita je spojená s porodem. Tyto dvě oblasti se však ovlivňují i v mnohem širším měřítku, a to hned ve dvou rovinách. Ta první spočívá v tom, že má sexuální historie působí na průběh mého porodu. To znamená, že pokud je bez nepříjemných zážitků, zvyšuje se pravděpodobnost, že můj porod proběhne snadněji a přirozeněji.

Naopak ve chvíli, kdy mám v sobě traumatické zážitky, například sexuální zneužití, může se stát, že se mi budou tyto věci u porodu v nějaké formě vracet. Pokud je to můj případ, doporučuji s tím předem pracovat. V tomto směru je úžasná kanadská dula Penny Simkin, která na toto téma vytvořila mnoho knih a programů.

Ve zkratce jde o to, že potřebuji ošetřit své triggery, tedy spouštěče. Pokud se mi něco stalo, uvědomit si, kde se daná situace odehrála, co jí předcházelo a v jaké poloze se udála. Poté je dobré zmapovat svůj porodní prostor, jestli by tam určitý aspekt nemohl zapříčinit retraumatizaci. Pokud tedy například vím, že při zneužití stál někdo za mnou, během porodu je fajn mít za sebou zeď, která mi dodá pocit většího bezpečí.

aby byli připraveni mi skrze svou podporu pomoci navrátit se zpět k sobě samé.

Druhá rovina spočívá v tom, že má porodní zkušenost se bude promítat do mého dalšího sexuálního života. Takže pokud svůj porod vnímám jako krásný a posilující, pak bude vliv pozitivní. Zároveň musím konstatovat, že bohužel porodnické násilí není v Česku nepřítomné, i když už se naštěstí o tomto tématu čím dál více mluví. Každopádně ve chvíli, kdy žena vzpomíná na svůj porod jako na záležitost, která byla blízká zneužití, na jejím sexuálním životě se to s největší pravděpodobností silně odrazí.

Porodní polohy

Na závěr bych ještě ráda zmínila několik technických záležitostí, které mají se sexualitou také velkou souvislost. Když se podíváme na klasickou porodní polohu, která se standardně používá, působí až zvláštně sexuálně, avšak ne úplně s tou nejkrásnější konotací. Ostatně mít přivázané nohy na koze od sebe evokuje většině žen spíš ne zcela konsenzuální sexuální zkušenost. To může být také důvodem, proč se v této poloze nedokážeme tak dobře otevřít.

Tato poloha však není nepříznivá jen z pohledu psychologického, ale také z fyziologického, neboť způsobuje hned několik na sebe působících nepříznivých vlivů. Za prvé, když žena rodí na zádech, nemůže využívat pomoc gravitace, právě naopak. Vzhledem k tomu, že kostrč je lehce ohlá, dítě vlastně neprochází naší pánví vodorovně, ale „do kopce“. Také kontrakce samy o sobě mají tendenci směřovat dopředu. Když tedy ležím na zádech, jdu i zde proti gravitaci, což pochopitelně může mít velký vliv na míru bolesti.

Ještě důležitější je fakt, že pánev se při porodu díky hormonálním změnám může rozevřít až o třicet procent. Ovšem ne ve chvíli, kdy ležíme na kostrči, protože právě tam se pomyslná dvířka rozevírají. Vzhledem k tomu, že při porodu nám jde o každý centimetr, a třicet procent je opravdu hodně, je dobré si tuto možnost nenechat vzít.

Na zádech se také nemohu příliš hýbat, což znamená, že miminko musí projít pánví vlastně samo, já mu nijak nepomáhám. Pokud naopak zaujmu aktivní porodní polohu, mohu se pohybovat, kroužit boky. Zkrátka mohu dělat spoustu drobných pohybů, které rotaci dítěte skrze pánev podpoří.

Může se samozřejmě stát, že se dostanete do situace, že si budete muset lehnout, například protože budete cítit velkou únavu. I zde existuje velmi dobrá pomůcka – lehněte si na bok. Tak sice plně nespolupracujete s gravitací, nicméně všechny ostatní zmiňované problematické faktory se v této poloze už neprojeví, takže je přijatelná.

Pokud naopak máte možnost zcela volného pohybu, ideální je jakákoli vertikální poloha v mírném předklonu. Můžete se při ní opírat o doprovod, o postel, o míč, také se zavěsit rukama na provazy, což mě osobně u třetího porodu velmi pomohlo. Také je dobré chodit, třeba i do schodů, zejména ve chvíli, kdy chcete, aby se porod více rozeběhl. Při chůzi se samozřejmě můžete kdykoli zastavit, opřít se, prodýchat a zase pokračovat dál. I v tomto je skvělé využívat partnera.

Skvělá je určitě také voda, která pro většinu žen znamená velkou úlevu a uvolnění ve chvíli, kdy stahy začínají být příliš intenzivní. Voda mi navíc dodává pocit bezpečí, protože poskytuje jakýsi chráněný prostor, do něhož nikdo kromě mě nemůže. Zároveň zajišťuje i více soukromí, protože přes ni není tolik vidět. I z tohoto hlediska tedy může být velmi podporující.

Ostatně říká se, a třeba Michel Odent o tom má celou knihu, že voda a lidská sexualita jsou v naší psychice velmi silně propojené, takže porod do vody nás podporuje k plynulejšímu pohybu a probouzí v nás i určitou větší smyslovost, která rovněž celý proces podporuje.

Nevěřme mýtům

Zmiňovaný názor, že mateřství a sexualita nejsou kompatibilní, považuji za mýtus, který vše jaksi podbarvuje. Proto doporučuji, aby se každá z nás podívala, jak to má v tomto směru ona sama. Jestli pro ni žena-matka představuje vyživující symbol, který je zcela asexuální, nebo zda je ochotná si připustit, že i matka může prožívat vášeň a touhu.

V tomto směru mě osobně hodně pomáhá podívat se zpět do historie do dob, kdy ještě žena byla ctěna, kdy byla ctěna její plodnost, tělo a porod byl považován za transformační zážitek. Například v pohanské mytologii můžeme najít matky bohyně, které nepočaly neposkvrněně, ale z lásky, třeba v rámci vášnivých oslav Beltainu (dnes prvního máje).

Pokud si žena takovýto archetyp najde, může ji provázet celé těhotenství i v období po porodu a pomáhat jí, aby v sobě dokázala integrovat sexualitu jako plnohodnotnou součást celého procesu, který díky tomu může proběhnout příjemněji a s mnohem větší lehkostí.

Na závěr bych ještě ráda zdůraznila, že přestože porod dnešní většinová společnost stále považuje za něco velmi náročného až děsivého, vůbec takový být nemusí. I Světová zdravotnická organizace udává, že 90% žen může porodit samo, dobře a bezproblémově. Je to zkrátka něco, co je nám přirozeně dané. Neříkám, že porod nebolí a že tam nejsou velmi intenzivní a náročné okamžiky. Jistě že ano. Mnohem důležitější je však ta konečná euforie a ohromný pocit vlastní síly a důstojnosti, z něhož můžu čerpat po zbytek života.

Tento článek je založen na zkušenostech z mých tří porodů, primárně však z mého vzdělání v oboru. Bezmála deset let svého života jsem strávila studiem u autorů knih a dokumentů, které mě v oblasti porodnictví nejvíce oslovily, abych přímo od nich získala kus moudrosti, která mě jako ženu, dulu a maminku inspirovala. Konkrétně bych ráda zmínila například svou učitelku Janet Balaskas z Centra aktivního porodu v Londýně, kde jsem strávila bezmála tři roky. Také jsem studovala u světoznámého francouzského porodníka Michela Odenta, u Eleny Tonetti, režisérky nádherného filmu Porod, jak jej známe a také u Sarah Buckley, jejíž knihu Jemný porod považuji za takovou bibli tohoto oboru.