Často odcházím v půlce představení

5.3. 2022403x1 Komentář

Zbožňuji operu, balet, klasickou hudbu. Možná proto, že jsem byla odkojená na klasice babičkou, která byla vynikající učitelkou hudby.

balet

Miluji Royal Opera House, Teatro alla Scala a dokonce i naše Národní Divadlo. Avšak často, velice často, odcházím v půlce představení.

Proč? Protože nedokážu snést klasické příběhy, které se stále dokola odehrávají na scéně… 

Stereotypy v klasických dílech

Legitimizase násilí, mužské nevěry i žárlivosti a sexuální násilí. Pokud se objeví silná ženská postava, většinou je buď “ta zlá”, a nebo odkázána k trestu.

Muži, kteří zrazují, zabíjejí. Ženy, které jsou buď nemožné, zesměšněné, týrané, nebo trestané.

Těžko nacházím představení, kde se mi z použitých stereotypů nedělá špatně.

Odcházím plakat na chodbu

Před pár dny jsem byla v Royal Opera House. Il trittico, Puccini – tři opery v jednom představení. V první žárlivý manžel zabíjí manželku i jejího milence. V druhé je matce po sedmi letech, co byla uvězněna v v klášteře (za hříšný čin, že porodila dítě od “nesprávného” muže), oznámeno, že její syn už zemřel.

žena v opeře

Sundala jsem si podpatky, abych nerušila ostatní, a během představení odešla plakat na chodbu.

Svět, ve kterém chceme žít

Kam to vede? Toto jsou naše archetypy? Neříkám, že je to tak vždy a všude. Netvrdím, že cokoli starého by se nutně mělo zavrhnout nebo zakázat. Vůbec ne! Ale mám pocit, že potřebujeme začít tvořit i představení (taneční představení, pohádky, divadlo, činohry…),

ženské archetypy

které budou odrážet takový svět, ve kterém bychom jako ženy chtěly žít a který se snažíme vytvořit pro své děti.

Už se na tom pracuje a je to překrásné. Myslím si, že je toho ale potřeba mnohem víc.

Víc nových a zdravých archetypů.

Ženská cesta a příběhy lásky

Co bych ráda vytvořila jsou představení o ženské cestě. Archetypy dívka/milenka/matka/stařena. Inscenace ženských iniciací, staré a hlavně nové mýty, které pomohou ženám na jejich skutečných cestách.

A jako další krok, na který zatím sbírám odvahu, jsou nové archetypální příběhy lásky. Muž a žena. Jejich cesty, zkoušky a závěrečné finále. Ne ve smyslu “žili spolu šťastně navěky věků” (ale jak, ty jo, JAK???), ale takové, které mohou sloužit jako inspirace a vodítka pro naše skutečné a každodenní partnerské strasti a slasti.

Je to pro mne nová myšlenka, nová výzva

Chcete se zapojit?

Pokud ano, napište nám email o tom, co děláte a jak byste se chtěla/mohla zapojit do realizace tohoto nápadu…

Lilia Khousnoutdinova

Lilia Khousnoutdinova

Komentáře
  1. Kateřina napsal:

    No těžko to napíšu tak vznešeně, ale o to ani tak nejde. Je to v pohádkách. Problém je v tom, že dokud princ dobývá princeznu, je vše ok. To známe. On je udatný, seká drakům hlavy, nosí květiny, skládá básně. Ona je krásná, mladá a hrdá. Potom je svatba. Tím to končí. Pokud je pokračování, královna je mrzutá, tlustá a napůl bláznivá a král jí dal kytku naposledy, když jí po ní hodil i s květináčem. Milence/ku mají oba. Muži i ženy u nás naposledy jakž takž vědí, jak se chovat do svatby. Nebo dokud mu nedá. Nějak se jim ovšem zapomnělo říct, že tím to nekončí. Ale začíná. Pokud chcete ženám – a i mužům pomoci – dokončete ty příběhy. Nějak důstojně, bez rozvodů, hádek, vražd a šílenství nechte oba zestárnout a zemřít v sounáležitosti jeden k druhému.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů