Jsem žena, nejsem Bohyně
Projekt Jsem žena, jsem Bohyně vznikl ve spoupráci s Patricií Kaňok. Propojuje starou slovanskou moudrost s dnešním moderním světem. Práci na něm miluji a velmi si ji užívám, ale zarazím se pokaždé, když mám vyslovit větu: „Jsem žena, jsem Bohyně“. K projektu jako takovému se hodí. Je to jednoduché, pochopitelné. Zároveň ale cítím potřebu ujasnit, kdo a co Bohyně je.
Bohyně s velkým B
Mluvím z pozice ženy, která již sedmým rokem vede výcviky kněžek ceremonialistek a tráví hodně času zkoumáním mýtů, rituály, vzýváním Bohyní a žehnáním jejich jménem v rámci oslav.
Pro mě je Bohyně s velkým B natolik obrovská a nezměrná, že by nemohla být obsažena v jediné ženě. Bohyně je příroda, matka Země, naše planeta, Luna a její cykly, vše, co se děje v přírodě, její plodnost, energie života, která koluje naší planetou, v nás i v ostatních živých i neživých bytostech.
Bohyně se personifikuje do různých archetypů (dívky, milenky, matky, stařeny) nebo do elementů (vzduchu, vody, země a ohně). Každá Bohyně má zajímavý osobní příběh. Některé jsou blíže naší existenci a jiné zcela nedosažitelné.
Zároveň věřím, že každá žena a dívka, ale také každý muž a chlapec, v sobě nese jiskru života, jiskru Bohyně, jiskru Boha. Takže ano, při pohledu hluboko do očí, do duše druhého člověka, lze říct:
„Vidím v tobě Bohyni, život, skrze tvoje tělo i skrze to, jak žiješ. Vidím v tobě to božské“.
bohyně s malým b
Co mi vadí, je určité přehnané zprofanování výrazu bohyně ve smyslu „vypadáš jako bohyně, jsi bohyně, máš bohyňovské šaty“. Chápu, že v tomto smyslu jde o „bohyni s malým b“, která znamená, že je žena krásná, vitální, zářící. Já sama jsem přesvědčena, že slovo Bohyně si ve své velikosti zaslouží větší úctu, než mu často v každodenním používání dáváme.
„Jsi bohyně!“
Jsem s kultem Bohyní spojována, a proto takové věty často, byť nerada, slyším. Mnohem víc pro mě znamenají pochvaly typu „Neseš v sobě kněžkovskou esenci, skrze tvůj rituál je cítit přítomnost Bohyně“. Jde o to, že já jsem pouze prostředník, který drží v daný moment energii rituálu, aby skrze něj mohla Bohyně předat své poselství.
Stačí být ženou
Jsem velmi hrdá, když mi někdo řekne „Jsi překrásná žena“.
Slovo žena je dostatečně úžasné, veliké, hluboké. Není nutné nadužívat výraz Bohyně.
My nejsme Bohyně, jsme ženy a to je hodně. Žena v sobě nese příslib nového života, neuvěřitelnou sílu a krásu, schopnost vciťování se do lidí, situací, míst, do subtilních energií. „Žena“ je opravdu hodně!
Bohyně je potom to, k čemu můžu jako žena, matka, milenka, vzhlížet. S ní můžu cítit, že já jsem ta menší a nade mnou je něco, co obsahuje vše. Nejsem izolovaný malý kousek, ale jsem součástí něčeho většího, velké jednoty všeho, co je kolem mě.
Jsem žena, NEJSEM Bohyně
Více o projektu Jsem žena
Projekt “Jsem žena, jsem bohyně” propojuje starou slovanskou moudrost s dnešním moderním světem:
„V dnešní době může být žena vším, čím by být chtěla, ale zároveň by měla zůstat i tím, čím by podle tradičních představ být měla. Žijeme v době, kdy už pro nás tradiční rozdělení rolí úplně nefunguje, ale nové, fungující, jsme ještě nevymysleli. A všichni jsme tak trochu zmatení.“
Na bohyňovský projekt volně navazuje projekt “Jsem žena, jsem Evropa”. Seznamuje nás s hrdinkami, jejichž životní osudy zanechaly v historii lidstva nesmazatelnou stopu. Jedná se o několik významných českých a evropských žen z blízké i dávné historie, jimž na fotografiích propůjčily tvář české osobnosti. Ilustrace zpracovala lotyšská výtvarnice Ieva Ozola.
K projektu vznikl merch v podobě triček, bavlněných tašek a batůžků, ale především pak kniha s příběhy o archetypech slovanských bohyň napříč lunárním rokem, ve které najdete i inspirativními rozhovory s třinácti úspěšnými ženami, jež v moderním pojetí ztvárnily dávné mytologické bohyně (např. Patricie Kaňok, Tamara Klusová, Klára Issová nebo Ester Geislerová). Koupí knihy navíc přispějete na charitativní účely.
Lilia Khousnoutdinova
