Kde má syna?
Veřejná debata, zda je v pořádku zveřejňovat fotky našich dětí na sociálních sítích, je stále v plném proudu. Zaslechla jsem už mnoho různých spekulací na téma, proč dávám stále méně fotek syna na sociální sítě. Kde je Leo?
Jednoduché vysvětlení
Delší dobu již vedeme s Leem a jeho otcem Georgem debatu, zda je v pořádku fotky Lea zveřejňovat online. A dnes jsme se definitivně shodli, že už je Leo velký a je potřeba začít lépe chránit jeho soukromí. V souvislosti s naší rodinnou situací a častou nevyžádanou pozorností určitých médií o to více. Poslední měsíce jsem ještě tu a tam něco dávala, ale už jsem opatrně vybírala jen cíleně „nesenzační“ situace. Teď končím i s tím.
S Leem fotíme hodně krásných okamžiků. Z našeho každodenního života na Malé Straně s Isabelkou a Karlem, ale taky z cest a sportů, nebo s tátou Lea a další rodinou. Fotíme i hodně profi, a tak je to jedné mé části velmi líto, že se nemůžu „pochlubit“. Ale to je samozřejmě blbost.
Fotky dětí na sociálních sítích jsou pro mne velká otázka obecně a věřím, že naše rozhodnutí je správné. Zároveň vím, že nemůže platit nikterak univerzálně. Předpokládám, že až bude větší, začne postovat sám.
S Isabelkou to její otec vnímá opačně. Takže tam se zatím neomezuji. Uvidíme, až bude větší. Osobně jsem nechtěla publikovat fotky miminka do 3. měsíce.
Jak říkám, je to velice zajímavá debata. Jak to máte Vy?
Lilia Khousnoutdinova
Text je z roku 2019, ale téma je stále aktuální.
Co je sharenting?*
Nadměrné sdílení fotografií a videí dětí na sociálních sítích má i svůj vlastní termín. Sharenting. Je odvozený od slova share – sdílet a parenting – rodičovství. Na první pohled se může zdát, že dát na Facebook roztomilou fotku svého dítěte, jak sedí na nočníku, je naprosto nevinná záležitost, nad kterou bychom se neměli vůbec pozastavovat.
Takových fotek máme přece sami doma plnou krabici! To je sice pravda, ale tu krabici neukazujeme na potkání kde komu a mnoho z nás si jistě vybaví trapné pocity, které jsme cítili, když podobné fotografie naši rodiče před někým vytáhli.
Pokud se jakákoliv fotka dostane na sociální sítě, prakticky nad ní ztrácíme moc. Může se na ni podívat kdokoliv. Naše děti jednou vyrostou a možná je překvapí, jak velkou digitální stopu za sebou už mají. Na otázku, zda je to správné, si musí každá rodina zodpovědět sama. Jak na to? Společně o tom mluvte a nastavte si hranice, co je v pořádku a co už ne. Ptejte se, nepředpokládejte, že všichni mají stejný postoj jako vy. Společné fotografie nemusí zůstat navěky v šuplíku. Je možné je oříznout nebo překrýt.
Dbejme na bezpečí našich dětí a sdílejme jen to, s čím souhlasí. Před sdílením každé fotky je vhodné klást si otázku: „Sdíleli byste takovou fotografii, pokud byste na ní byli vy sami?“
*pozn. redakce
