Setkání s bohyní v Kámasútra chrámu
Komplex chrámu Khajuraho je možná nejvíce fascinující svatyně, co se „posvátné sexuality“ týče. Konečně jsem si splnila dlouhodobý sen a měla jsem to požehnání, že jsem mohla strávit zimní slunovrat mezi těmito zříceninami.
Posvátná sexualita
Tisíce vytesaných soch na chrámových zdech ničí veškeré pochyby, že tu kdysi existovala tradice, která otevřeně ctila a oslavovala sexualitu jako spirituální cestu.
Podezírám také, že platformy nacházející se vždy před hlavním oltářem, byly využívané za účelem posvátných a modlitebních tanců, kdy skrz pohyby svého těla uctíváme Božské. Toto je však, jako vše co píšu, jen moje subjektivní a intuitivní domněnka.
Prozářit temnotu
Mnoho chrámů tvoří tuto dechberoucí konstelaci, ale mne zaujal jeden obzvlášť. Starší pečovatelka chrámu, které zářily oči, mi sdělila, že je zasvěcen Parvati.
Socha bohyně skrytá ve tmě oltářního prostoru se ve světle blesku ukázala jako nesmírně podobná světoznámé babylónské soše Ištar / Innany (občas považovanou za Lilith).
Když jsem se dívala dál, je pravda, že jsem si všimla dost zvláštních kostýmů připomínající sumerské na jiných chrámových sochách. Třeba dávné propojení v minulosti?
Však ať už její minulost byla jakákoli, Parvati/Ištar /Lilith měla nejvíce zarážející oči, co jsem kdy na sošce viděla. Zastavují vás na místě, okouzlují a vtahují dovnitř.
Její síla je krásná a bez zábran či studu prozařuje temnotu všech koutů, kde jsme zapomněly.
Zapomněly na posvátnost Bohyně, ženy, sexuality a lásky.
Bohyně je živá
Přestože chrámový komplex byl ten den plný návštěvníků, ve světle zapadajícího slunce jsme zůstaly v Chrámu se správkyní úplně samy – ona, tiše zpívající své modlitby, a já pomalu recitující ty moje. Podívaly jsme se na sebe a ona mi šepotem sdělila své tajemství:
„Toto je aktivní chrám, přijdu sem každý den brzo ráno, než se otevřou brány, a vykonávám pro Parvati rituál puja.“ Její oči hořely vychytralým úsměvem.
Pamatujete si poslední scénu z Mlh Avalonu? Jak dívka přináší květiny Bohyni, která se stále uctívá ve formě sochy Panny Marie? Tady, teď, bohyně byla též živá – byla uctívána, ctěna.
Matko, sloužily jsme ti jako kněžky přes tisíciletí…ve tmě, v podzemí, potají, potichu…ale nikdy jsme se nevzdaly.
Dvě ženy, každá mluvící jiným jazykem a pronášející jiné modlitby.
Zapálily jsme svíčky a kadidlo a posadily se spolu před oltář, kde se naše modlitební písně spojily do jedné směsice pradávných nót.
Po třiceti minutách, když jsem odcházela z chrámu, zeptala se mne tiše: „Jsi šťastná?“.
Byla jsem.
Lilia Khousnoutdinova
