Ženské hranice aneb jak se nedostat do za-hraničí
Milé ženy, přiznejme si, jak to máme s našimi hranicemi?
Pevné, nebo pružné?
Jak pevně je dokážete držet? Necháte ostatní zacházet až za ně? Hranice často nejsou o tom, jak jsou silné a neměnné, ale o tom, jak jsou pružné a flexibilní. Jak je můžeme přizpůsobit aktuální situaci, lidem, ale i tomu, jak to právě cítíme.
Nedržte je tak silně, až budou nepříjemné i vám.
Když cítíte, že můžete povolit a je to k vašemu prospěchu, udělejte to.
Někdy to, co držíme příliš pevně, působí silou proti nám. Nenaučíme se ze situace nic. Jen to, že musíme vše vydržet.
Kolik toho vydržíme?
V poslední době se často zamýšlím nad tím, kolik toho dokážeme vydržet. Vydržet a nic neříct. Nereagovat a doufat, že ten druhý to pochopí.
Kolik tanečků dokážeme natancovat, aby to ten druhý pochopil. Kolik věcí dokážeme udělat, abychom toho druhého neobtěžovaly našimi přáními, emocemi, potřebami…
Kolikrát v sobě držíme vztek, nebo večer tajně polykáme slzy? Kolik varovných signálů dokážeme přehlédnout, protože na to nechceme být samy, jsme příliš připoutané, anebo ještě milion dalších důvodů. A také, kam až to vede. KAM DOKÁŽEME JEŠTĚ ZAJÍT? Na co ještě čekáme? Co se musí stát, abychom řekly STOP? Vyčerpání, které nás srazí k zemi, ale i přesto se doplazíme někam? A kam to bude? Do nemoci.
Takhle už ne
Jaké to je se pustit a říct NE, takhle už ne? Pustit a uvolnit se do života, do toho, čeho se někdy bojíme. Otevřít se životu a cítit se šťastně.
Jste bojovnice, které VŠECHNO VYDRŽÍ, a nebo UMÍ UPŘÍMNĚ VYJÁDŘIT TO, CO CÍTÍ.
Máte pocit, že když odkryjete svoje karty, ztratíte tím na kreditu?
Už jste zkusily být v tom životním karnevale jednou také SAMA ZA SEBE?
Věřím, že není jednoduché začít odkládat ty masky, za kterými schováváte to, o čem si myslíte, že je nedokonalé nebo nepřijatelné. Sama to znám velmi, ale velmi dobře. Mnoho lidí v našem okolí, má totiž velmi dobrou představu, jak by měl náš život vypadat. Ale pokud žijeme podle nich a samy to tak necítíme, nebudeme nikdy šťastné. Žijeme tak jejich život, jejich představu, ale ne ten svůj.
Sama za sebe
Být sama za sebe můžete zkoušet na místě a mezi těmi, kterým věříte. Odkrývat to, jaké jste. Protože, když to nevyzkoušíte, nic, co vám ve vašem životě nevyhovuje, se nezmění. Ano, jistě se objeví strachy, ale o tom je právě ženská energie. Je i o tom jít do toho i skrze strach a objevit tak nové dimenze života.
Protože když začnete být takové, jaké jste, nehrát ty hry, které jsou často tak náročné, spadne vám ze zad ohromná tíha. Vše začne fungovat tak, jak má, zcela přirozeně. Do života vám budou přicházet lidé, s nimiž si budete rozumět, kteří mají stejné cíle, nebo zájmy jako vy.
Také příležitosti, protože se naučíte mluvit samy o sobě, o tom, co v životě chcete dělat a co vás zajímá. I v partnerství se budete cítit dobře, když budete otevřeně sdílet své pocity.
Dá to úsilí, protože být v zajetých kolejích je silný zvyk, ale stojí za to ten nákladní vlak rozpohybovat a vydat se zcela přirozeně po svojí cestě. Často je prostě potřeba zlomit to, co vám překáží na cestě za změnou. Třeba na semináři, jehož jsem jednou z lektorek a kde jsem sama před lety lámala tuto překážku na své životní cestě.
Mgr. Miroslava Vokounová Krepčíková
Speciální pedagog, lektorka ženských kruhů, transformačního výcviku a meditací, ředitelka nadačního fondu, zakladatelka projektu Síla ženské energie, průvodce osobním rozvojem, terapiemi (Bachovy esence), rituály, a zároveň provází po energetických místech.
Mým posláním je pomáhat lidem v náročných životních situacích. Učím lidi, jak získat sílu a motivaci řešit své problémy. Baví mě stále hledat a vytvářet nové možnosti, jak úspěšně najít správnou cestu na jejich životním rozcestí. Jsem ta, co věří, že to zvládnete 
. Mojí vizí a cílem je POMÁHAT LIDEM RŮST A POSOUVAT SE.
