Když jsem poprvé četla na internetu návod, jak si připravit placentový shake, smála jsem se a trochu se mi i zvedal žaludek. Celou cestu domů jsme s manželem vtipkovali o tom, jak z mojí placenty udělá steak. O rok později, již po porodu, jsem se setkala s Lynneou Shrief, zakladatelkou International Placenta Encapsulation Network,
a začala jsem litovat, že jsem svou placentu „pouze“ pohřbila pod stromem, aniž bych nejdříve využila všech podporujících látek, které nabízí.
Shake ani steak z placenty bych si sice po porodu asi nedala, existuje však spousta dalších způsobů přípravy placenty, které bych určitě zvážila. Například esence, homeopatické látky, tinktura, anebo to nejzajímavější – kapsule (vyrobené ze sušené placenty). Tyto metody Placenta Encapsulation jsou v Anglii čím dál populárnější.
Metoda vychází z tradiční čínské medicíny a slibuje velmi zajímavé výsledky.
Placenta má totiž v sobě vysokou koncentraci hormonů (oxytocinu a CRH), vitamín E a B6, železo a kmenové buňky (zdroj: IPEN). Čerstvou maminku může tedy přímá či nepřímá konzumace placenty podpořit fyzicky (podpora při zastavení krvácení po porodu, rychlejší hojení poranění, lepší tvorba mléka, menší poporodní bolesti), tak i psychicky.
Možná nejlákavější je právě slib, že pomáhá předejít poporodní depresi, vyrovnat nálady, udržet maminku v pozitivním naladění atd.
Zatím neexistují vědecké výzkumy, které by tyto sliby přímo podpořily, ale když porovnáváme různé výsledky výzkumů na tuto problematiku přímo zaměřených, pomocí selského rozumu dojdeme k závěru, že tato metoda je vědecky opodstatněná.
Navíc stoupající popularita metody ve Spojeném Království a spousta spokojených maminek mluví samy za sebe.
Jelikož placentu stejně každá porodíme, tak proč nevyužít možnosti, které nabízí její přímá a nepřímá konzumace? V Čechách, dle mě dostupných informací, je zatím velmi těžké vyžádat si svojí placentu z porodnice. V mnoha dalších státech EU, zejména v Anglii, tomu tak vůbec není.
Možná je načase, abychom si i tady začaly nárokovat tento orgán, který je nerozlučnou součástí miminka po dobu devíti měsíců, abychom mohly využít jeho výhod pro sebe v křehkém poporodním období.
“Infekční odpad” – pojem, pod který spadá placenta po porodu v porodnicích v ČR, je dost neuctivý název pro orgán, který po dobu devíti měsíců živí malé děťátko. Viděly jste svoji placentu? Hned po porodu čerstvá placenta rozhodně nevypadá jako infekční odpad, ale jako živý a krásný orgán, velmi připomínající strom.
Jedna z teorií hlásí, že právě z tvaru placenty pochází pojem “strom života”, který je součástí mnoha náboženství.
Pozůstatky rituálu a pověr, které placentu uctívají jako důležitý či dokonce magický orgán, vidíme všude po světě.
Kmeny Ibo v Nigérii a Ghaně považují placentu za dvojče dítěte a dopřávají jí plnohodnotný pohřební rituál. V Indonésii je placenta také považována za dvojče či dokonce staršího sourozence dítěte, a jeho ochránce (anděla strážného) na celý život. Placenta je s úctou pohřbívána tatínkem v den porodu.
Filipínské matky dokonce pohřbívají placentu společně s učebnicemi, aby dítě bylo chytré, stejně jako Navajo indiáni pohřbívají placentu s příslušenstvím pro jakoukoliv profesi, kterou rodiče chtějí, aby dítě vykonávalo. V Koreji se popel spálené placenty podává dítěti jako lék proti nemocem. A seznam je mnohem delší.
Tedy i pokud je pro Vás příliš radikální svoji placentu konzumovat,
může být krásné nechat se inspirovat některou z tradic domorodých kmenů, abyste uctili placentu a vzdali hold devíti měsícům, kdy živila vaše dítě.
Jeden z nejjednodušších rituálů je právě pohřeb placenty na zahradě (je dobré nejdříve zjistit, jaké jsou legální požadavky pro hloubku jámy, jde také o praktické opatření, aby placentu nevyhrabávala zvířata) a zasazení stromu.
Často se praví, že strom by se měl zasazovat v den, kdy placenta sama odpadne (v případě Lotosového porodu), anebo v den, kdy odpadne pupečník. Je to nádherná příležitost, jak oslavit příchod dítěte na svět a jeho první krok k nezávislosti.
Osobně si myslím, že úcta vůči vlastní placentě pro mnoho žen může být i způsob, jak vyjádřit úctu a poděkování vlastnímu tělu za devět měsíců cesty těhotenstvím a za porod. Zda orgán, který byl nezbytnou součástí našeho těla po dobu těhotenství, je “infekční odpad” nebo “posvátný strom”, může hrát zásadní roli v ženském vnímání vlastního těla a porodu. Osobně vnímám rodící ženu jako bohyni tvořící celé nové univerzum a k té pojem “infekční odpad” rozhodně nepatří.
Článek je z 9.1. 2006.
Lilia Khousnoutdinova