Baví mě být krásná. Cítit se krásná. Ne, nemyslím, že je to rozmar či pýcha. Věřím, že je to základní ženská potřeba – vytvářet krásu a začínat především sama u sebe.
“Krása” je špatné slovo, má spoustu nelichotivých asociací, ale já nemám na mysli jen povrchní lesk ani sexuální manipulaci, ale skutečný prožitek extáze v těle, přitažlivou záři šťastné, uvolněné, vášnivé ženy, která se nestydí za svou přirozenou moc a nezneužívá ji, ale obdarovává jí svět.
Vedu léta ženská setkání a neustále zjišťuji, jak moc je ženská krása těžké a zrádné téma. Každá chce být krásná a téměř každá se bojí závisti, útoků, “být vidět“, otevřeně zářit, svobodně se projevit. Že by historický strach z pálení čarodějnic? Nebo nepříjemné poznámky kolemjdoucích mužů?
Nebo zkušenosti, či jen hrozby sexuálního násilí ve chvíli, kdy jsem krásnou a přitažlivou ženou? Touha po kráse je ale silnější, podívejme se na kosmetický průmysl.
Povrchní lesk však neskryje vnitřní křeč a skutečný zdroj ženské krásy.
Jsou to dvě související roviny – vnitřní extáze a vnější lesk. Obě jsou důležité. Bez vnitřního pocitu skutečného štěstí působí i nádherný make-up jako levná maska. A vnitřně zářící žena neobdaruje svou krásou svět naplno ve chvíli, kdy je oblečena do špinavých hadrů.
Když se bavím o kráse, mám na mysli celek. A samozřejmě jedno podporuje druhé. Krásné šaty podpoří pocit sebelásky a štěstí v hrudi probouzí chuť se zdobit a uctívat své tělo.
Krása má obrovskou sílu – kvůli ženské kráse se vykonávají hrdinské činy, začínají se války, píšou se básně. Je to základní magnetická síla, která hýbe světem, ať už jí tu moc chceme přiznat, nebo ne.
Dělá mi dobře, když jdu po ulici a cítím na sobě obdivné pohledy. Ano, ráda cítím, že ovlivňuji svět jen tím, že vejdu do prostoru, jen díky lásce a pohodě, kterou vyzařuji – a tomu já říkám krása. Ano, jsem v mnoha věcech výborná, ale nakonec mi největší radost udělá, když si mě lidé váží za to, co jsem, a nikoli jen za to, co dělám dobře.
Ale když to zrovna nejde? Pro takové případy mam svůj ‘bojový arsenál‘, který doporučuji každé ženě…
I když základ krásy zůstává vevnitř a tam platí, že každá žena má své triky, to jediné, co zaručeně zabírá u mě, je vytváření pocitu blaha a rozkoše v těle. Zalézt do teplé vody, namasírovat si nohy, umýt vlasy, dát si šťavnaté ovoce, a je lépe. Tělo, které cítí, se mi za teplou lázeň odvděčí pocitem blaha, za dobrou stravu pocitem pohody, za čistou vodu pocitem úlevy. A za hluboký dech pocitem hlubokého klidu.
Tělo, které mě těší, když se dívám do zrcadla. Které si zaslouží péči, aby mě mohlo svým vzhledem těšit ještě víc. Tělo, které mi v pohybu tance dovoluje vyjádřit emoce a zbavit se přetlaku vzteku, zoufalství, smutku, beznaděje a paniky, tím, že je prožiju, protančím, procítím, a už nemusím držet uvnitř.
Ve chvíli, kdy mám pocit, že mě pláč roztrhá na kusy, můžu sebou zmítat v tanci na podlaze, až skrze pohyb znovu pocítím chuť žít, chuť chtít, chuť milovat!
Tělo, jež můžu obléct do hedvábí a užívat si dotek hebké látky na hebké kůži.
Takže když nejsem v pohodě – věnuji se tělu. A pokud najdu způsob, jak znovu nalézt pocit rozkoše v těle nezávisle na vnějších podmínkách, je mi krásně a vše začíná dávat smysl
Potom sáhnu na First Aid kit – a hlavy se začínají otáčet znovu…
Tento článek byl původně otištěn v Pravém domácím časopisu.
Lilia Khousnoutdinova