Libuše – strážkyně středu a patronka vizí

Číslo třináct je často vnímáno jako nešťastné. Doprovází ho různé pověry a je spojováno s negativními konotacemi. Nicméně je to nejmocnější číslo, které je spojováno také s plodností, tedy projevem tvořivosti bohyně v ženě. Stejně jako poslední třináctá bohyně Libuše.

Jsem posledním smělým krokem z nebeských výšin na pevnou zem. Ze snů tě polibkem probouzím do reality. Jsem skutečnou ženou, však o nic méně magickou. Umím svá kouzla moudře používat. Nepotřebuji je dávat na odiv. Stačí, že uvnitř sebe znám pravdu, tam uvnitř už vím.

Umím si hrát. Vím, co všechno mám k dispozici a že není nic, čeho bych se musela vzdát, pokud sama nebudu chtít. Snoubí se ve mně odvaha se zranitelností, cit s rozumem, síla s křehkostí. I ty už jsi dorazila do svého středu, kde se vše potkává. A právě odsud pramení hluboká moudrost. Z tohoto místa vždy dojdeš, kamkoli budeš chtít. Není se čeho bát.

Zaposlouchej se, jaká je píseň tvého srdce? Čím sis prošla a jak teď zní? Slyšíš ji? Kroužila jsi okolo a teď jsi doma, v samotném centru své existence, kde najdeš vše, co kdy budeš potřebovat. Důvěřuj svému vnitřnímu hlasu, uč se mu naslouchat a už nikdy nezabloudíš. Dokážeš číst v lidech, v přírodě i v situacích. Porozumíš svým snům a dovedeš naslouchat svému srdci. Půjdeš svou cestou a už nikdy z ní nesejdeš. Tvá cesta září stejně jako ty a její světlo tě vždy přivede zpět. Hrdě kráčej jejím středem.

Jsem celistvá. Nic mi nechybí. Stát se kompletní uvnitř znamená stát se kompletní i navenek.

Teď k sobě můžeš přivolat svého muže. A budete si rovni. Tak tohle jsem JÁ. A tak trochu i ty. Mé jméno je Libuše.

Třináctá bohyně

Dosud jsme si představili dvanáct archetypů bohyní, k nimž se naši předkové obraceli. Pro radu, pro ochranu, pro moudré vedení a lepší porozumění přírodě i sobě samým. A pro totéž se k nim dnes můžeme obracet i my. Každému archetypu bohyně byl přiřazen jeden kalendářní měsíc, nad kterým v našem projektu Jsem žena, #jsembohyne držela pomyslný patronát.

Teď si představíme poslední bohyni, bohyni číslo třináct, reálnou mytologickou postavu, kněžnu Libuši. Ženu se silnou intuicí, moudrostí a důvtipem. Třináctá bohyně je naším ústředním obrazem, středovým prvkem celého cyklu.

Zařazení třinácté bohyně vychází z cyklů přírody i ženského těla. Měsíční neboli lunární cyklus totiž trvá 28 dní. Pokud by se tím řídil i náš současný gregoriánský kalendář, tak by jednotlivé měsíce trvaly přesně takovou dobu, stejnou, jako v průměru trvá ženský menstruační cyklus. Měsíc v nás je sladěn s měsícem tam venku. Proto i v tomto projektu, zaměřeném převážně na ženy, pracujeme s třinácti lunárními měsíci, ne dvanácti kalendářními.

Bohyně nezávislosti

Číslo třináct je často vnímáno jako nešťastné, doprovází je různé pověry a je spojováno s negativními konotacemi. Nicméně je to nejmocnější číslo, které je spojováno také s plodností, tedy projevem tvořivosti bohyně v ženě. Totožný cyklus, který probíhá v ženě, můžeme dohledat i v našem projektu.

Spolu s prvními archetypy nápad začínal, semínka se probouzela k životu, pak se zhmotňoval, rostlinky vyrašily nad zem, dozrával, přicházela úroda, pak jsme sklízeli plody naší práce a příroda se chystala ke spánku. Vše na sebe navazovalo a navazuje tak, aby pak koloběh nového života mohl opět začít.

Být napojeny samy na sebe a úspěšně fungovat v hmotném světě a zároveň být křehké, krásné a inspirující.

Třináctka je číslo ženy, číslo tajemství a toho, co bylo zapomenuto a v dnešní době znovu vyplouvá na povrch. Abychom se dokázaly přijmout ve své proměnlivosti, přestat plavat proti proudu a víc využívat podpůrných vln energie slunečního a měsíčního cyklu, kterými se řídí sama příroda a které ovlivňují všechny živé bytosti.

Archetypy dívky, milenky, matky a stařeny jsou ve své podstatě velmi univerzální. Dají se bez nutnosti lokalizace přemístit do jakékoli jiné země kdekoli na světě. Všude pak najdeme místní božstva, která bychom k těmto archetypům mohli přiřadit. Archetypy slovanských bohyň pak slouží jako připomínka našich vlastních kořenů.

Bohyně s nohama na zemi

Kněžna Libuše byla ženou, vůdkyní, která za sebou v českých dějinách zanechala legendární stopu. Můžeme ji považovat za mezistupeň, kdy scházíme z nebeského panteonu na zem mezi běžné lidi. Libuše je pomyslným můstkem mezi abstraktními příběhy archetypů bohyň, které nejsou nijak navázány na naši historii, a reálným světem. Příběh Libuše je celistvý a všestranně inspirující příběh ženy.

V minulosti v českých zemích žily tři sestry, čarodějky, Krokovy dcery Kazi, Teta a Libuše, které za své schopnosti nebyly upalovány, ale oceňovány a uctívány. Jejich ženská síla, intuice, citlivost a schopnosti komunikovat jinak než materiálně na úrovni hmoty byly ctěny.

Libuše zdědila trůn a stala se vůdkyní a královnou. Královnou schopnou a spravedlivou. Vedla zemi k prosperitě, stabilitě a blahobytu. I přes své vladařské kvality nakonec, aniž by zapochybovala o svých schopnostech, dobrovolně ustoupila do pozadí se slovy „nejste na vládu ženy připraveni, tak já vám tedy dopřeji krále. Můj čas ještě nenastal. Ještě nejste v bodě, kdy byste byli schopni ocenit to, co přináším“.

Jako v Bhútánu

Udělala to, co si její lid přál, což můžeme považovat za projev velké nesobeckosti a moudrosti, kdy žena z vlastní vůle ustupuje do pozadí a nechává vyniknout muži. Takových případů v soudobé společnosti moc nenalézáme, snad jen případ čtvrtého bhútánského krále, který pro dobro své země dobrovolně převedl absolutní monarchii na monarchii konstituční.

Libuše pak na první pohled nechává svůj osud v moci „vyšších sil“ tím, že posílá svého koně, aby vybral jejího vyvoleného. Jenže Přemysl byl pravděpodobně tak trochu vyvolený jí samou už dopředu a kůň za ním šel známou cestou úplně najisto. Kůň běžel jednoduše tam, kde to dobře znal, a na dvůr Libuši přivedl její lásku Přemysla Oráče.

Můžeme hovořit o posvátném svazku, Hieros Gamos, kdy se „to“ mužské a ženské spojí a dokáže spolupracovat jak uvnitř každého z nás, tak v našich projevech ve vnějším světě.

V symbolické rovině zde můžeme spatřit Přemysla, který pracuje na poli a stará se o to, aby byla půda úrodná, a ženu, která té půdě vládne, ona je tou plodnou zemí. Symbolický sňatek mužské a ženské síly. Muž a žena se spojují, aby společně vládli moudře a spravedlivě. Každý z nich stojí ve své síle a s úctou a respektem ke svým odlišnostem se vzájemně doplňují.

Být svá

O Libuši víme, že byla něčím, co bychom mohli nazvat čarodějkou, a chodila se modlit k slovanské bohyni Moraně. Přitom byla obyčejnou ženou, která se stala královnou, partnerkou, manželkou, milenkou a matkou. Sjednocovala v sobě jak to něžné, intuitivní a krásné, tak to více racionální a drsné. Právě díky tomu se i my o tento archetyp můžeme v dnešní době, která směřuje k rovnosti mužů a žen, vnitřně opřít.

Každá z nás může být tímtéž, čím tehdy kněžna Libuše. Být svou, odvážnou, zranitelnou, celistvou, milující, silnou a moudrou. Dokázat vládnout a zároveň se umět včas stáhnout do pozadí pro dobro celku. Nevzdat se, jen poodstoupit a dále na situaci dohlížet zpovzdálí. Toto je dědictví kněžny Libuše, středu našeho Kola roku, poslední bohyně cyklu Jsem žena, #jsembohyne.

Autorky: Klára Ponczová, Lilia Khousnoutdinova

Převzato z: Flowee Třináctou bohyní je Libuše. Bohyně intuice, strážkyně středu a patronka vizí

Další bohyně:

Zora – za každým stínem musí být světlo

Devana – sebedůvěra a ochrana vlastních hranic

Vesna – znovuzrození a plodnost

Kostroma – ženská krása a přitažlivost

Lada – láska, sexualita a partnerství

Kupala – očista a posvěcení

Živa – vděčnost, hojnost a mateřství

Roda – rodová linie a úcta k předkům

Mokoš – patronka úrodné půdy a lidských osudů

Morana – smrt a znovuzrození

Swiza – královna na rozcestí a patronka správné volby

Koliada – strážkyně prázdnoty a cesta ke světlu