Devana – sebedůvěra a ochrana vlastních hranic

7.9. 2022787x0 Komentářů

Devana ztělesňuje svobodu a odvahu ženy být sama sebou a sama se sebou. Ničeho se nebojí a dokáže se za sebe postavit. Nebojí se říkat nahlas, co si myslí. Ví, že nemá co ztratit.

Nebudu čekat, až uděláš první krok. Udělám ho sama. Protože já už chci jít. Vím kam, i když ještě přesně ne kudy. Jedno však vím jistě, a to, o koho se můžu opřít. Totiž o sebe. Nepostavila jsem dům ani nevytvořila domov, ale zvládla bych obojí. Patří mi les a já patřím jemu. Doma jsem venku. Oděná do zvířecích kůží usínám s divokou zvěří pod korunami stromů a při úplňku vyji s vlčí smečkou na měsíc. Mě nezkrotíš. Mě neochočíš.

Koukej, koupu se nahá v jezeře. Ale ani nahá nejsem bezbranná. Mám k dispozici všechny mužské i ženské zbraně. Mám luk i šípy a nikdy neminu terč. Jsem lovec a vím, co to znamená vzít život. Ale zkus překročit hranice mého lesa a ublížit zvířeti. Na místě ochutnáš, jak sladká je tvá krev stékající po čepeli mého meče.

Tak tohle jsem JÁ. A tak trochu i ty. Říkají mi Devana.

Lidé říkají, že jsem divná. Tak ať! Jejich názory mě nezajímají. Věřím si. Nebojím se projevit. Jsem svobodná a sama sebou. V dlouhých, nespoutaných vlasech mi uvízla větvička a na tváři mám šrám. Vyrůstala jsem po boku šelem. A stala jsem se jednou z nich.

Poznáváš mě?

Devana dosáhla vysoké úrovně vnitřní sebedůvěry a je mistryní ochrany vlastních hranic. Jejím velkým tématem je autenticita. Jaká doopravdy jsem a jak moc si to dovolím projevovat? Do jaké míry potřebuji potvrzení okolí? A do jaké míry si jsem schopna ustát svou vlastní pravdu? Pokud je totiž žena až příliš svá a vybočuje z řady, neustále naráží na společenské limity. A pokud se neumí bránit, pak to bolí. Být to před 300 lety, je upálena na hranici.

Může mít po svém boku partnera, ale jen když se pro to sama rozhodne.

V dnešní době už jí sice upálení nehrozí, ale výsměch, ponížení a vyloučení jsou neméně palčivé. Jakmile se naplno projeví ve své divokosti, je na své okolí často moc. Je divoká, je svobodná, je autentická. Divoká žena je u nás nepřijatelná. Divoká žena je buď onálepkována jako hysterka, pokud je divoká sexuálně, pak jako děvka, a pokud si nedejbože dovolí projevit svou divokost v pozdějším věku, tak si na něco hraje nebo je „určitě v přechodu“.

Její temnou stránkou je právě již zmiňovaná „divnost“, jak samotný kořen jejího jmén Devana – diva – divná, napovídá. Diva jako dívka, ale taky diva jako krása. Děvy jako polomytologická stvoření jsou zároveň duchové přírody žijící ve stromech.

Devana významově chrání prostor pro svobodu a divokost uvnitř nás samých. Ona je pomyslným mostem spojujícím nás tak, jak žijeme uvnitř s tím, jak žijeme vně. Nežije v žádném chrámu, žije v lesích a je silně spojena s přírodou. Jejím silovým zvířetem je vlk. Devana se v lese stará o rovnováhu mezi životem a smrtí. Něco musí zemřít, aby něco nového mohlo žít. Je lovkyní a necítí se být za to jakkoli vinna, její tělo zdobí šperky z kostí a zvířecích zubů, halí se do zvířecích kožešin.

Má v sobě aktivovanou svou bojovnou složku, která jí umožňuje postavit se za to, čemu věří a co je jí drahé.

Zatímco ostatní bohyně žijí často v páru, Devana je nezávislá a vysoce soběstačná. Může mít po svém boku partnera, ale jen když se pro to sama rozhodne. Nikdy ne z nutnosti nebo ze zoufalství. Do své svobody být sama sebou jen horko těžko nechá někoho zasahovat.

Nemá problém říct NE, odmítnout cokoli, s čím nesouzní, hlídat si své vlastní hranice a jasně vymezit svůj prostor. Často je znázorňována s lukem a šípy na zádech, což reprezentuje její schopnost zacílit. Sebrat svou silnou, nespoutanou energii, zamířit, zkoncentrovat a spolu s šípem ji vystřelit směrem, kterým potřebuju.

Modla teenagerů

Když to vezmeme z pohledu životního cyklu ženy, pak pokud Zora byla spojena s obdobím do první menstruace, Devana je období do nějakých sedmnácti let.

Divokost, zkoušení nových věcí, alkohol, bojkot autorit. To vše spojené s často radikálním projevem sebe samé směrem ven. Jenže na rozdíl od Zorky tady už vše není jenom růžové a přicházejí první facky.

Období hledání identity, autenticity a rovnováhy mezi tím, co mi kdo říká a co chci já.

Bohyně dnes

Divoké ženy v dnešní době ještě pořád nejsou in. Žádoucí jsou ženy, které dělají, co se po nich žádá, a dělají to dobře. Jsou pečlivé a pečující. Ženy jemné, které pro vás vždy budou mít otevřenou náruč. Trošku přeháním, ale je to ta pomyslná maminka, která je pak i v kanceláři pro všechny maminkou. Jenže tohle Devana prostě není. Ona je přímý protipól.

Má v sobě aktivovanou svou bojovnou složku, která jí umožňuje postavit se za to, čemu věří a co je jí drahé. Je si naprosto jistá sama sebou. Dnes bychom si ji mohli představit jako environmentální aktivistku. Protestuje na demonstracích, píše petice, nebojí se, chce změnit svět k obrazu svému. Protože o kvalitě tohoto obrazu nemá nejmenší pochybnost. Silně projevený je tento archetyp také u žen, které se neohroženě vrhají do rozvojového sektoru.

Žena může být vším, čím by chtěla, ale zároveň by měla zůstat i tím, čím by podle tradičních představ být měla.

Sama sebou

Devana je až fascinujícím způsobem vyrovnaná sama se sebou. V jejím plném projevení ji můžeme zažít ve chvílích, kdy jsme v životě samy bez partnera, což je velice důležitý prostor, který v našich životech často chybí.

V minulosti se z období dívky přecházelo rovnou do role matky a manželky, a když nebyla žena vdaná do 25 let, byla DIVNÁ. Pro uvědomění vlastní soběstačnosti a síly tak nebylo moc prostoru. Nyní ho však znovu objevujeme.

Spolu s tím, jak se vdáváme později, cestujeme a budujeme kariéru. Bydlíme samy, jsme finančně nezávislé a znovu tento archetyp objevujeme a oživujeme.

Tradiční, byť pro mnohé z nás stále naplňující představa „sedět doma, vařit a vychovávat děti“ se pomalu vytrácí. A vznikají nové představy o tom, co by žena mohla a měla být. V poslední době už se to ustaluje, ale ne v úplně zdravém bodě. Žena může být vším, čím by chtěla, ale zároveň by měla zůstat i tím, čím by podle tradičních představ být měla.

Takže to nyní často vypadá tak, že by měla pracovat, starat se o děti a u toho být nádhernou, úžasnou milenkou s naplňující kariérou. Pokud v sobě žena oživí tento archetyp, pak pochopí, že se nemusí snažit uspokojovat představy všech ostatních, které o ní mají.

Devana a příroda

Devana běží lesem a je doprovázena divokými zvířaty. Po jejím boku běží vlk, za ní letí draví ptáci. Je spojená se svou animální složkou, se šelmou uvnitř sebe samé. To právě pěkně vidíme v mýtu o Karkulce, která se setkává s vlkem, tedy se svou vlastní zvířeckostí. Učí se zacházet se svou animální stránkou a stává se celistvou. Podle toho, jak se jí podaří tuto často drsnou zkušenost zintegrovat, tak z ní bude buď hodně silná, nebo ztraumatizovaná žena.

Devana v příbězích

Archetyp Devany vystupuje ve známém mýtu o Artemis (Dianě) a Adonisovi. Její bratr Apollón ji vyzval na souboj ve střelbě z luku a popichoval ji, že nestřílí lépe než on. Řekl jí: „Vidíš támhle na horizontu tu tečku? Tak ji tref!“ A Artemis neminula. Na první zásah. Jen pak zjistila, že tečka na obzoru byla hlava jejího milovaného Oriona. V drsnosti příběhu se zračí její nepodřízenost. Devana je ta, která se nenechá ponížit, a pokaždé se postaví sama za sebe i za matku zemi.

„Mě nezkrotíš. Mě neochočíš.“ Pamatuješ?

Autorky: Klára Ponczová, Lilia Khousnoutdinova

Převzato z: Flowee Únorovou bohyní je Devana. Holka, která ví, co chce, a jde si za tím

Kniha Novodobé ženské rituály

Rituály nás provází po celou lidskou historii, propojují nás s tím, co je větší než my: život, smrt, cykly přírody, cykly vesmíru, smysl naší cesty životem. V knize najdete praktické rady a návody jak rituály provádět.