Klíč k naplněnému a radostnému životu? Objevte sílu vděčnosti

Žijeme v blahobytu a ztrácíme se v nespočtu možností, které nám 21. století nabízí. Pro mnohé z nás je těžké se zastavit a srovnat si hodnoty, priority a cíle, které z nás dělají to, kým doopravdy jsme nebo chceme být. Jako mávnutím proutku může být ale vše jinak.

Necháváme se zcela ovládnout blahobytem a zapomínáme tak na radosti z maličkostí. Klíč, jak z toho koloběhu vystoupit, je ale na dosah nám všem. Tím klíčem je vděčnost. V ten okamžik přichází silný pocit uvědomění si váhy všedních dní. Potřebujeme k tomu za každou cenu celosvětovou nákazu nebo dokonce válku? Proč raději nebýt vděční za každý svobodný den již dnes.

Vděčnost je emoce

Emoce je energie, je to (ra)dar cítit a tím pádem umět rozlišovat, zda je to pro nás dobré nebo ne. Vděčnost je emoce, která má velkou pozitivní vibraci, stejně jako láska. 

Pokud zrovna pociťujeme nervozitu, úzkost nebo napětí, je nejsnadnějším způsobem, jakým se můžeme zase začít cítit lépe, vzpomenout si na něco dobrého, něco, co třeba rádi děláme, co nám pomůže zlepšit náladu. To nám pomůže překonat stres a trápení a zároveň si vytvořit větší psychickou odolnost.

Je dokázáno, že ve chvíli, kdy začneme myslet na to, za co jsme vděční, náš mozek uvolní do těla hormon štěstí.

Čím více totiž zaměříme svou pozornost na pozitivní emoci, tím více poroste a tím méně prostoru zbude na to, co se nám nelíbí.

Vděčnost zvyšuje duševní sílu, zvyšuje pocit štěstí a zároveň snižuje negativní emoce jako např. závist, strach, lítost, smutek, frustraci. Vzpomeňme si jednoduše na nějakou věc, za kterou jsme vděční, a plně si ji prociťme. Občas se nám může zdát, že jsou to banality, ale právě ty banality, nebo-li maličkosti, které jsou pro mnoho z nás samozřejmostí (např. jako jsem zdravá, mám dvě ruce, dvě nohy, mohu se procházet venku v přírodě, vidím, slyším, mám střechu nad hlavou, mám co jíst) jsou pro ostatní třeba těžko představitelné.

Vděčnost je dovednost

Stejným způsobem, jakým trénujeme paměť, lze trénovat i vděčnost. Zastavit se, ohlédnout se o pár hodin zpět a poděkovat za obyčejný den i za vše, co jsme v něm (ne)dokázali. Je to jakýsi mentální trénink. Vzpomínkou si totiž vizualizujeme aktivity a proběhlé události, kterých za celý den nemuselo být zrovna málo.

Známá, o to více účinná rada “Čemu věnujete pozornost, to roste” je jednou z vět, se kterou jste se v oblasti pozitivního myšlení mohli setkat nesčetněkrát. Využít sílu myšlenky a přivolat si svá přání je jedním z funkčních nástrojů pozitivní psychologie. Funguje to ale i naopak.

Pokud se budete soustředit z velké části jen na černé myšlenky a na to, co vám v životě chybí, přitáhnete si další neúspěchy a zacyklíte se v začarovaném kruhu.

Začněte se soustředit na svá přání a touhy. Dejte jim volnost a od srdce si je přejte! Udělejte první krok k jejich zhmotnění a napište si je na papír. Vhodným pomocníkem pro váš start může být Můj deník vděčnosti. Pravidelným zápisem svých myšlenek, přání či malých radostí jim věnujete hlubší pozornost a tím pomáháte své mysli k tomu, aby se soustředila na to dobré v životě. Dovolte, ať se vaše poznámky stanou radostným návykem.

Jak správně psát deník vděčnosti

Vezměte si do ruky tužku a zapisujte si maličkosti, které vám udělaly během dne radost. Mohou to být jakékoliv věci, které se vám podařily. Třeba i to, že jsem dnešní den přežil/a. To je kolikrát velký vděk, pokud den nebyl zrovna pozitivní.

Jejich zapisováním věnujete daleko větší pozornost procítění vděčnosti, než kdybyste si to jen řekli. Nemusíte psát žádné básně, stačí si zapsat jednoduché věty.

Pokud některý den deník zapomenete napsat nebuďte na sebe naštvaní, psaní má být radost, ne starost. Zkuste si ovšem dát takovou osobní výzvu. Pokud zapomenu jeden den deník napsat, udělám nějaký úkol (půjdu si zaběhat, nebudu ten den jíst sladké…prostě něco, co je třeba zdravé a co neděláte, ale rádi byste začali).

Pravidelnost hraje nejdůležitější roli ve vedení deníku vděčnosti. Určete si čas každý den pro psaní deníku. Nejlépe buď hned ráno nebo pak večer před spaním. Vytvořte si ze psaní každodenní rituál tak, aby se ze psaní deníku stal návyk.

Nechť vděčnost světem vládne.

Napsala Erika Bach

Life coach, business mentorka a marketing managerka. Její největší vášní je objevovat dary klientů, odemykat jejich potenciál a „nakopávat“ je k tomu, aby žili své sny v podnikání i dalších oblastech. Do svých koučinků vnáší lehkost, radost, nadhled a řád, s empatií sobě vlastní.

V době pandemie vytvořila zápisník Můj deník vděčnosti, který podporuje lidi na cestě k pozitivnějšímu vnímání sebe sama i okolí. Připravuje knihu Pozitivní covídky s vtipnými historkami, které se opravdu staly. Tyto příběhy vycházejí jednou měsíčně v online magazínu What news. 

Více informací o Erice najdete na webu: https://www.erikabach.cz/