S dítětem do Santiaga 2. díl

25.4. 2022357x0 Komentářů

Den 3 – Nech si jen to, co je nezbytné

Třetí den skutečně odpovídal varováním. Nejtěžší, hodně do kopce, nekonečný, přes mnoho kilometrů, kde není nic…A jak pálilo slunce!

Kde je naše mušle?

Už ráno začalo blbě. Celou noc nám pod okny řádila svatba. První zastávka – v lékárně – skončila jako totální fiasko. Měli sice skvělý kalíšek a Venušiny kuličky, ale nic z toho, co jsem chtěla. Náplasti došly a nohy prostě bolí. Navíc se nám nepodařilo se inteligentně napojit zpět na trať a hodinu jsme ztratili tím, že jsme se snažili znovu najít „naší mušli“.

Fronty, lesy a dálnice

Následovala mega fronta v kavárně – školní zájezd. A tak jsme vyrazili jen s jednou lahví vody. Toho, že jsme nepočkali, jsem litovala během následujících hodin chození prázdnou krajinou mnohokrát. Naučila jsem se dnes prosit o vodu ve španělštině.

cestování

A taky vysvětlovat, že ano, jdeme camino, ale ne, nejsem úplně mimo.

Často se nám místo „buen camino“ dostalo spíš nevěřících pohledů. Malý je MALÝ, a vypadá ještě menší, než je.

Několik kilometrů kolem dálnice. Elektrostanice a kamiony řítící se stovkou. Eukalyptové lesy beru. Tam by mi nevadilo zemřít ani omylem, ale ta silnice…Jo, prošli jsme taky v mega žumpě – zřejmě centrální kanalizační stanice. Paráda. Lesy ale byly úžasné. Nádherné stezky, geniální samota, nepotkali jsme skoro nikoho celý den.

Další politolog v rodině?

Báječné příběhy rodiny se u nás rychle proměnily ve vysvětlování politických systémů, jejich kladů a záporů. Politologii máme vystudovanou já i brácha. Tak abych omylem nevychovala dalšího politologa! Každopádně slova jako parlament, monarchy, prime minister a president máme pevně naučené. Došli jsme k závěru, že brácha by byl jednou skvělý premiér. Budu mu držet palce…I když spíš z něj asi bude DJ.

Pozdě večer jsme dorazili do ubytování pro poutníky – uprostřed absolutního ničeho- a bylo nám oznámeno, že mají plno.

cestování

Nejbližší penzion 3 kilometry. Leo už nebyl schopen se ani zvednout. Zavolala jsem taxi a jeli jsme do nejbližšího zámečku. Když už, tak už.

Ať je to aspoň krásné. Když jdeme camino, můžeme si aspoň dopřát krásné večery. A hlavně – upřímný pokus přespat v ubytovně byl.

Zbavit se nepodstatného

Jinak mám dnes vyhazovací den. Bolí mne strašně ramena, a tak následuji starou moudrost: „Nech si jen to, co je fakt nezbytné.“ Urvala jsem obaly knihám, vyhodila veškeré starší oblečení, nebo to, co je Leovi už trochu malé, zavrhla ručník, protřídila drobné, ať můžu co nejvíc zítra nechat na recepci a v podstatě vyhodila úplně všechny účtenky, papírky…třeba i původní plán pouti. Je těžký! Naprosto nelogické.

Lekce dne: táhnu příliš mnoho naprosto zbytečných krámů. Vyhodit vše, co není nezbytné…

kámen LOVE

A potom zas. Když jsem viděla na silnici krásný velký kámen s nápisem „LOVE“ (aspoň 3-4kg), tak jsem dlouho a naprosto vážně přemýšlela, že si ho chci vzít s sebou.

Ostatně 10% mého batohu zabírá dárek, který táhnu až z Madridu. Aspoň to bude požehnání jako blázen. A bez ručníků se mezitím obejdu.

Další části:

S dítětem do Santiaga 1. díl

S dítětem do Santiaga 3. díl

S dítětem do Santiaga 4. díl

S dítětem do Santiaga 5. díl

Bueno camino – konec je nový začátek

Lilia Khousnoutdinova

Lilia Khousnoutdinova

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů