Ženská jizva v souvislostech
Jsi žena, která prošla porodním procesem a odnesla si z něj jizvu na bříšku či yoni?
Jsi žena, kterou porod teprve čeká? Možná už dokonce víš, že si Tvoje mládě vybralo cestu příchodu na svět zrovna císařskou cestou? Možná jsi žena, která nechápe, proč z těch jizev všichni dělají takovou vědu…
V tomto článku se dozvíš nejen to, proč si jizva zaslouží pozornost a jak péče o jizvu souvisí třeba s inkontinencí, bolestí zad či bolestí při milování. Podíváme se ale také na to, že jizva na těle je často taktéž jizvou na duši, a že někdy prostě nejde hodit za hlavu.
Co je to jizva?
Možná si říkáte, co je to za hloupou otázku? Ta čárka na kůži. Ano! A také vše pod ní – kůže, podkoží, obaly svalů, v případě císařského řezu dokonce i jizva na děloze. Je to úplně nová tkáň, do které znovu prorůstají nervová zakončení a tvoří se uvnitř nové drobné cévy. Zároveň je to nová součást našeho těla, se kterou je třeba se sžít.
Pro naše tělo i naše vnímání představuje jizva novou část mapy.
Část, kterou je potřeba prozkoumat, opečovat a zároveň k ní přistupovat s trpělivostí a laskavostí, jelikož hojení může probíhat někdy i 12 a více měsíců, přestože můžeme na první pohled mít dojem, že už je všechno v pořádku a srostlé.
Vzhled není všechno
Vzhled o naší jizvě mnohé vypovídá, ale zdaleka nejde jen o to, jak ta „čárka“ vypadá. Jde nám o to, zda je funkční a naše tělo s ní umí kvalitně fungovat. A vlastně i o to, zda my samy s naší novou částí umíme fungovat, ale o tom později.
Jak je na tom ta moje?
Jak poznáte, že Vaše jizva potřebuje pozornost? Podívejte se na ní, dotkněte se jí. Možná už toto bude velmi obtížné. Jizva by neměla být ani vtažená, ani vystouplá, ani hrubá, ani necitlivá. Měla by být měkká, na povrchu i v hloubce. Měla byste ji cítit. Pokud byste nějakou část jizvy či jejího okolí necítila, mělo by se jednat pouze o přechodný jev a je třeba s tímto pracovat
Zajímavou a důležitou vlastností našeho těla je, že po sobě jednotlivé vrstvy (kůže, sval, podkoží,…) klouzají. Tím si mezi sebou předávají síly v našem těle a umožňují kvalitní pohyb, který žádnou část našeho těla nepřetěžuje. Pokud se ale tkáně jizvou slepí k sobě, tento přenos sil se najednou změní.
Náš nervový systém, který pohyb řídí, se snaží vymyslet jiný způsob, jak se hýbat, aby slepené místo ochránilo. To v těle umí nadělat pěknou paseku.
V těle či jizvě samotné posléze mohou vznikat tahy, bolest, mravenčení či jiné obtíže. Na úrovni těla se jedná například o bolest zad, inkontinenci, bolest při pohlavním styku, bolest kyčlí, nohou, migrénu či plochonoží. Tedy obtíže, které si primárně nemusíme s jizvou vůbec spojovat, a které mohou vnikat i s delším časovým odstupem. Nikdy tedy není pozdě podívat se, jak je na tom ta Vaše jizva. Ideální však je pracovat s jizvou (resp. ránou) již od prvního dne.
Jizvu po porodu je také velmi vhodné prozkoumat v momentě, kdy byste se chystala na další těhotenství. Jizva může sehrát významnou roli při početí, během těhotenství i dalšího porodu. Rozhodně je tedy dobré péči nepodcenit. Tím spíš, pokud jste kupříkladu po císařském řezu a Vaším přáním je, aby druhý (třetí…) porod byl vaginální cestou.
Jizva na těle i na duši
Přestože se atmosféra českého porodnictví dává do pohybu a mění k lepšímu, což mě samotnou velmi těší, stále se bagatelizuje vliv porodního zážitku na psychiku a následné fungování nejen samotné mámy, ale celé nové rodiny. Často se setkáváme s „však buď ráda, že máš zdravé dítě“. Samozřejmě. To si snad uvědomuje každá máma. Nebo taky „ty s tím naděláš, vždyť je to jen jizva“
Bohužel někdy si ženy z porodního sálu odnáší raneček vnitřní bolesti, pocitů selhání, vzteku, velkého žalu, pocit bezmoci. A nejsou v pohodě. Ne proto, že si odnáší jizvu, ale proto, co s tou jizvou souvisí – třeba chování personálu, třeba chybějící pocit podpory a bezpečí, třeba strach o své rodící se dítě. Tohle všechno jsou faktory, které se mohou propsat do hojení samotné jizvy, a mohou ženu ovlivňovat ještě dlouho po porodu – v sexualitě, ve vztahu sama k sobě a ke svému tělu, ve vztahu k mateřství.
Psychická pohoda mámy není luxus. Je nezbytná pro celou novou rodinu. Však to znáte – šťastná máma, šťastné dítě. Proto pozornost věnovaná sobě, svému tělu i prožitkům je naprosto na místě a není sobectvím, ani zbytečným šťouráním se v něčem, co už nezměníme.
To, co se stalo, nezměníme, ale můžeme změnit to, jak se na to zpětně díváme a jak situaci chápeme. Věřte nebo ne, i pro fyzioterapeutku je tohle téma v péči o jizvu důležité, protože to spolu prostě souvisí.
V terapii jizvy jdou často emoce ruku v ruce s manuálním ošetřením. Mnohé ženy se za své emoce potom omlouvají, protože mají pocit, že do této terapie (fyzioterapie) velké emoce „nepatří“. Patří. Každá žena, která si je dovolí, má můj velký obdiv.
Přála bych si, aby každá žena, která odchází z porodnice s jakýmkoliv poraněním, věděla, jak se o sebe a své tělo laskavě postarat. Aby věděla, jak moc je to důležité. Aby věděla, že pokud se bude cítit mizerně, bude cítit prázdno, nebo naopak nebude cítit svoje tělo, je v pořádku najít někoho, kdo ji tím provede. A naopak, aby ženy, které porodily císařem a jsou v pohodě, dokázaly případně pochopit a podpořit ty ženy, které to měly zkrátka jinak.
Mgr. Alžběta Motlová
Žena, gynekologická fyzioterapeutka, trochu víla, trochu čarodějka, vášnivá tanečnice, nadšená aromaterapeutka, kterou nepřestane fascinovat, kolik tváří může jedna žena mít.
Ve své praxi pracuje se ženami, které přichází s různými gynekologickými obtížemi, s jizvami či s nenaplněnou touhou po děťátku, které stále nepřichází.
Vede ženy k lásce a důvěře v jejich tělo a pomáhám jim odkrývat, kolik jim toho jejich vlastní tělo může nabídnout.
Využívám meditace, trénink všímavosti, empatické rozhovory, symptotermální metodu, tanec, jemné ženské masáže, své srdce, intuici a propojení s přírodou.
