5 extatických rituálů pro moderní ženu
Toto nejsou žádné magické recepty a už vůbec ne návod na “správný” způsob, jak by žena “měla” žít. Jsou to jen moje osobní postřehy ohledně toho, co mi pomáhá vytvářet ve svém životě více radosti a extáze. Tipy, o které bych se ráda podělila. Vezměte si z toho jen to, co rezonuje zrovna teď zrovna s vámi! Třeba všechno, nebo taky nic…
Když vstávám…
Nastavím si budík o 10-15 minut dřív, než skutečně potřebuji vstát. Namísto toho, abych hned vyskočila z postele, si dopřeju krátký rituál, který mě pomalu převede ze snové reality do té skutečné a naladí celý den na dobrou vlnu. Může to být pár pomalých a příjemných cvičení jógy (třeba kočka), nebo postupné protahování různých části těla, nebo dechová cvičení (např. Hadí dech, který mě nabudí).
Mohu třeba strávit ranní chvíle “navíc” tím, že pohladím celé své tělo a poděkuji za zdraví. Dopřeju si vizualizaci svých tužeb a přání. Další možností je zpěv, meditace, nebo krátká modlitba. Co si zvolíte za formu tohoto ranního extatického cvičení, je na vás.
Důležité je, že jako první věc po probouzení si dopřeju prostor pro sebe, než abych hned vyběhla do světa plnit “povinnosti”.
Věřím, že tento způsob velice pomáhá nastartovat každý nový den s úplně jiným nábojem. Samozřejmě večerní rituály před spaním jsou též vítané.
Když se oblékám…
Zapomínám na módní trendy a naslouchám své aktuální náladě. Která barva mě zrovna teď přitahuje? Ve kterém tvaru oblečení se budu cítit pohodlně, sebevědomě, uvolněně, tedy “ve své kůži”? Dávám si chvíli, abych se nacítila na to, co mě zrovna dnes podpoří úplně nejlépe, a respektuji své nálady a přání.
Když jdu po ulici, rozhlížím se kolem
Kolikrát, když se podívám o pár pater výš, najdu neuvěřitelné fresky, malby, sochy nebo jen překrásné příklady architekturních pokladů. Jak často, když se nedívám do mobilu, ale na linii horizontu před sebou, si všimnu nejkrásnějšího západu slunce, odrazu měsíce v řece, úsměvu staré ženy, překrásného nápadu na dárek ve vetešnictví, kostelu či muzea, kde jsem ještě nebyla a teď mám zrovna 15 minut “zbytečného času”.
Když jdu po ulici, zásadně nespěchám a zásadně se nedívám do žádné obrazovky telekomunikačních přístrojů. Snažím se vědomě angažovat s realitou, která je kolem mě – a vyplácí se to, mnohonásobně!
Ať už jsou to magické znaky v úzkých uličkách staré Prahy, nebo kouzelné stromy uprostřed pole. Svět mi ukazuje o tolik více své krásy, když si jí jen dovolím všímat.
Když mám prázdnou chvíli, zastavím se
V nekonečném koloběhu dnů i nocí plných práce, konverzací, vjemů, povinností a radosti, občas jsou chvíle, kdy nemusím nic. 5 minut, 15 minut, než přijde další kolo. Mohu samozřejmě tento prostor ihned něčím zaplnit. Nebo si mohu dopřát chvíli zastavení se, ticha. Posadím se na lavičku v parku a zavřu oči, zalezu pod peřinu a nastavím si budík na 10 minut později, lehnu si na trávu přímo tady a najednou – NIC.
Prostě nic. Nic nedělám, na nic nemyslím, nic nemusím. Jen tak jsem.
Ve společnosti, která vše měří na výkon a v koloběhu moderního života, který je tak pestrý, intenzivní, nabitý, je nesmírně důležité si občas dopřát i vyvažující opak – nic, ticho a prázdno.
Protože tak, jak příroda odpočívá pod sněhem v tichosti a nehybnosti zimní slunovratové noci, tak i my občas potřebujeme jen NIC proto, abychom mohly znovu najít svou celistvost a rovnováhu.
Když jsem ve vaně, jsem Kleopatra
To sice neznamená, že tam musím nutně lít med a mléko (i když samozřejmě pokud je libo – klidně!), ale znamená to, že koupání se “beru vážně”. Lze se vykoupat “jen”, abych se očistila a občas je to přesně to, co potřebuji.
Ale čas ve vaně poskytuje úžasnou příležitost, jak uctít sama sebe jako královnu a potěšit a procítit vlastní tělo.
Mohu v koupelně zamknout dveře, třeba zapálit svíčky a přidat do vody čisté esenciální oleje nebo voňavé byliny nebo sůl. Dovolit si celou svou pozorností ponořit se do teplé vody, než abych myšlenkami byla u ranní spálené kaše, nebo zítřejší schůzky v práci. Nemusím ve vaně ležet dlouho. I za 5 minut si mohu dopřát skutečně božský prožitek tím,
že dám trochu více snahy do toho, abych sama pro sebe vytvořila mystický a smyslný prostor a zároveň chvíli věnovala pozornost opravdu jen sobě a svému vlastnímu tělu.
Bonusový bod
Vždy, když mám chuť a náladu a aspoň trochu peněz navíc, koupím si květiny. Nejlépe úžasně krásnou kytici, ale stačí i jedna růže. Ano – sama sobě. Vždy říkám, že bez jídla přežiju docela v pohodě třeba pár dní, ale když nemám doma čerstvé květy, je to konec. Můj domov, můj život, musí být plný vůní a jemné krásy čerstvé, omamné kytice…
(Tento bod samozřejmě funguje, pouze pokud milujete živé květiny, tak jako já…)
Lilia Khousnoutdinova
