Kojení a (ne)pochopení společnosti

Jsem přesvědčená, že kojení na veřejnosti je v dnešní době v naší zemi opravdu důležité. Důležité v tom pozitivním smyslu slova. Je třeba, abychom jej měli na očích, obzvlášť děti a mladí lidé. Díky tomu pak mohou vyrůstat s tím, že kojení je normální a do jejich představy světa se bude moci propsat jako obyčejná a naprosto přirozená záležitost.

Ať to každý vidí

Ve chvíli, kdy kojení nevidíme, je pochopitelně méně pravděpodobné, že ho budeme automaticky volit jako svou cestu.

Kojení je peklo i ráj

Ze své zkušenosti můžu říct, že kojení může být naprosto překrásným zážitkem, který je prostoupen nepopsatelnou láskou, péčí, radostí. Zároveň může být i velmi náročný a bolavý. Zčásti to záleží na naší fyzické dispozici. Nicméně primárně jde o to, zda máme vhodné podmínky.

Což znamená: pocit bezpečí, přítmí, teplo, uvolnění, a pokud možno lidi, kterým věříme a kteří v nás vyvolávají pocity lásky a důvěry.

Pokud kojení nejde samo, je určitě dobré zkoušet a kojit nahé tak, aby kontakt kůže na kůži stimuloval naše hormonální procesy.

Je zajímavé, že v dnešní době zažívá tolik žen potíže s kojením anebo jej brzy vzdají. Nevěřím, že bychom najednou byly tak biologicky nekompetentní. Spíš v moderním světě často nemáme právě tyto základní jednoduché podmínky. Snažíme se stihnout spoustu věcí a nedopřáváme si dostatečně dlouhé ležení v posteli s novorozencem tak, abychom si zajistily maximální pravděpodobnost úspěšné iniciace kojení.

Prostředí otevřené kojení

Není nutné opakovat, že kojení je pro matku i dítě nejzdravější. Jde o dobře známý fakt, který uznává Světová zdravotnická organizace i nespočet výzkumů a odborných doporučení. Pokud chceme, aby víc žen úspěšně kojilo do šesti měsíců po porodu, 

je zřejmě třeba, abychom se jako společnost kojícím matkám více otevřeli.

Nyní je kvůli hektickému způsobu života často třeba ulevit si od kojení a raději si zvolit mnohem jednodušší variantu umělé výživy. Jednodušší v tom smyslu, že dítě není závislé na naší přítomnosti.

Nepatřičné základní životní potřeby

Svou roli hraje i to, že pokud potřebujeme své dítě nakojit na veřejnosti, musíme se neustále konfrontovat s pocitem určité nepatřičnosti. Je paradoxní, že sexualizace prsou umožňující pohoršení určité části (nejspíš mužské?) veřejnosti se stala důležitější než základní biologické potřeby matky a dítěte, které mají dobře zdokumentovaný dlouhý seznam zásadních zdravotních benefitů.

Kojí královna i žena na poli

Při svých cestách po světě často narážím na staré sochy a malby kojících žen. Jedná se o křesťanskou ikonografii nebo také starodávná umělecká díla. Kojí Madona, kojí královna i žena na poli. Často mě při pohledu na všudypřítomné kojení v umění zaráží, jak je možné, že najednou se z tak rozšířeného, přirozeného a ctěného jevu stalo cosi nepatřičného, co by se na veřejnosti mělo schovávat pomalu na záchod. Je to velmi zvláštní, nelogické a hlavně neprospěšné pro matku i dítě.

Svobodná volba je základ

Ne vždy je pochopitelně kojení možné. Ať už to souvisí s velkými bolestmi, tvarem, fyziologií, genetickou výbavou nebo dalšími faktory, jsou případy, kdy jednoduše není tou správnou cestou. Potom je nesmírně důležité, abychom se nedostávaly do druhého extrému,

a to je zostuzování matek, které se pro kojení nerozhodly anebo se rozhodnout nemohly. 

Samozřejmě by svobodná volba, úcta k různorodosti našich životních cest měla vždy zůstávat primární hodnotou všech našich konverzací o mateřství.

Zároveň by zde měla být maximální podpora pro to, aby ženy, které chtějí kojit, mohly, aby k tomu dostaly veškeré potřebné informace a podporu a aby zároveň byly vítané ve svém kojícím stavu i ve veřejném prostoru. To vše jsou klíčové podmínky, aby všechny ty, co chtějí a můžou, doopravdy kojily.