Péče začíná uvnitř

Požádali mne o článek na téma, jak o sebe pečovat. Začala jsem psát, jak je fajn poslouchat svoje tělo. Cestovat, odpočívat, chodit na masáž nebo tančit. Prostě jíst, meditovat, milovat. Záhadným způsobem to zmizelo z počítače a zůstal pouze nadpis. Musela jsem to napsat znovu a asi to tak mělo být.

Když se to sejde

Celé moje zamyšlení získalo nový rozměr poté, co jsem odjela sama do Thajska, abych se stala lektorkou mystického tance. Krásně to zapadalo do schématu péče o sebe. Bylo to něco, po čem jsem dlouho toužila a vůbec jsem si nedokázala představit, že bych to zrealizovala. Ale sešlo se to. Byla jsem sama, bez partnera, s naplánovaným volnem. Lektorka Monika zkrátila program na čtyři týdny místo původních šesti, což bylo snesitelné i pro mne. Zbývalo už jen domluvit si neplacené volno v práci, zaplatit kurz, sehnat ubytování, letenky a vyrazit.

Návrat domů

Půjčila jsem si skútr, abych byla mobilnější. Nikdy jsem ho neřídila a mám z něj velký respekt. Paní v půjčovně mne (nejspíš pod vidinou pronajatého skútru na měsíc) podpořila a řekla mi, že to zvládnu a že mne to naučí. Trochu mimo mou komfortní zónu, ale to přece patří k osobnímu rozvoji.

Vesmírné objednávky

Nakonec jsem potkala kamaráda, který mi nabídl, že spolu můžeme na výlet a že bude řídit. To bylo super, protože přesně to jsem si u vesmíru objednávala. Hlavně ať nemusím řídit sama. Říkal mi také, ať se pořádně stříkám repelentem, protože u nich v ašrámu říkali, že tu bylo pár lidí s dengue (pozn.: závažná horečka, která může způsobit těžké krvácení). Na mě komáři nikdy moc nešly. Asi jsem jim nechutnala. Repelentem jsem se stříkala, ale byla v naprostém klidu. I po tom, co se mi objevily na nohou asi tři štípance.

Čas na přemýšlení

V rámci péče o sebe jsem se rozhodla zdravě jíst, nepít alkohol a chodit každý týden minimálně dvakrát na masáž, protože si to po tom všem tancování zasloužím. Zajímavé bylo, když jsem se po jedné takové masáži cítila další den nějak rozlámaně. Asi ta masérka moc tlačila? Všechno mi to připomínala pocit, když začíná chřipka. Přidal se žaludek, bolení hlavy. Zkrátím to. Skončila jsem v nemocnici s horečkou dengue. Naštěstí jsem se z toho celkem rychle dostala a za ten týden měla dost času přemýšlet.

Naslouchání

Myšlenka péče o sebe dostala úplně jiný rozměr. Začala jsem si víc hlídat spánek, odpočinek. Bedlivě naslouchala, co moje tělo opravdu chce. Jaké jídlo, zda plavat či se snad jen válet na pláži. Tančit? Pít rituálně kakao? Podívat se na úplně “hloupý” seriál, nebo si přečíst hlubokou knihu?

Uvědomuji, že nemusím stihnout všechno a dělat věci jen proto, že je dělají ostatní. Dokonce je úplně v pořádku nedělat vůbec nic.

Láska a přijetí

Na výcviku se mnou byla jedna žena. Měla doktorát z medicíny. Ordinovala, učila a ještě se účastnila nějakých výzkumů. Do toho o víkendech vedla ženské kruhy a vzdělávala se v tantře. Byla krásná. Už na první pohled ale bylo jasné, že má za sebou spousty úprav – prsa, ústa, botox. Měla dokonalou postavu, ale protože měla dělat fotky s profi fotografem, celý týden jedla jen trochu ovoce, aby se jí nevyvalilo to její “velké břicho”. Bylo vidět, jak moc touží po lásce a přijetí.

Začít u sebe

Bylo vidět, jak kvetla, když se ocitla ve skupině, kde jsme ji opravdu všechny akceptovaly. Ale podle mne to nestačí. Podle mne je počátkem to, abychom především akceptovaly a vážily si samy sebe. To, že o sebe budeme pečovat a budeme se mít na prvním místě, pak přijde úplně automaticky.

Takže já teď začínám znovu, lépe a vědoměji a všem nám přeji, ať si vždycky vzpomeneme na známá slova z letadla – nejdřív nasaďme kyslíkovou masku sobě, pak teprve dětem a ostatním.