Zora – za každým stínem musí být světlo

6.9. 2022729x0 Komentářů

Entuziastická Zora je obrazným vyjádřením radosti a chuti do života. Sebejisté rozhodnutí, příprava na skok do neznáma. Kdy naposledy jsi vstávala s radostí a vírou, že všechno dobře dopadne? Nastal čas se rozpomenout.

Nedočkavě vyhlížím každé ráno a s očima do široka otevřenýma prozkoumávám svět. Jsem okouzlující víra v život, první nádech, dětský smích. Tam, kde se lidé baví, radují a tancují, tam jsem doma. Do těžkých situací vnáším nadhled a vtip. Vždyť o nic nejde. Nebo?

Jsem tady nová. Teď jsem se probudila a všechno mě zajímá. Jsem první paprsky jarního slunce. V ruce držím křišťál a občas skrze něj pozoruji svět. Jsem lehkost. Čistě bílé šaty splývají po mých dívčích křivkách. Pod bosýma nohama mi křupe poslední sníh.

Tamhle se něco mihlo, rychle, musím to prozkoumat! Všechno je tolik vzrušující. Nemůžu se přestat smát.

Jsem múzou umělců, nadějí zbloudilých mořeplavců. Noc už je za námi! Koukej, vychází slunce! Přestaň se trápit a pojď se mnou tancovat. Musíme slavit. Život je takový zázrak. Vidíš to semínko? Už teď je v něm ukrytá celá květina! Řekla bys to do něj? A jak si po tomhle ještě můžeš myslet, že je něco nemožné?

Jsem naivní? Možná. Mě nenaštveš. Mě neurazíš. Neberu tě vážně. Ani sebe. Zatím.

Pořád totiž ještě věřím. Všemu a všem. Nikdo mě zatím nezklamal, nikdo mi neublížil. Tyhle růžové brýle mi docela sluší! Co myslíš? Neřeknu ne, protože já se nebojím. Nemám přece čeho.

Můj smích se jednou nevyhnutelně promění v slzy, jen já o tom ještě nevím. A ani nechci vědět. Nic mi neříkej. Jsem tady nová a chci si ještě chvíli hrát.

Tak tohle jsem JÁ. A tak trochu i ty. Mé jméno je Zora.

Poznáváš mě?

Archetyp bohyně Zory se nejsilněji projevuje, když jsme ještě mladé a životní zkušeností nepoznamenané. Plny naděje, že všechno dobře dopadne a na světě nám bude hezky. Netíží nás strachy ani traumata, netrápíme se pokusy, které nevyšly.

Kdybychom měly použít jen jedno jediné slovo a jím Zoru vystihnout, byla by to NEVINNOST. Nevinnost a v těsném závěsu za ní pak víra a naděje. Víra v život, ve druhé i v sebe samu. Víra v to, že všechno dobře dopadne. Nic jiného totiž ani nepřichází v úvahu.

Když na Zoru pohlédneme očima životního cyklu ženy, pak ji můžeme zařadit do období před první menstruací. Ta potom pomyslný bílý šat zbarví do červena a žena vstupuje do dalšího období svého života. Zora ještě spoustu věcí nezažila. Všechno ji teprve čeká. Se vstupem do plodného života přichází silné zkušenosti prvního milování a později mateřství.

To ale vůbec neznamená, že bychom měly Zoru nechat pouze v našich vzpomínkách na dětství. Naopak. Nevyhánějme ji ze svého života, pak se nám totiž může stát, že jej prostoupí nuda a serióznost. Zora je miláčkem umělců. Jiskrou inspirace. Zábleskem božího světla, pomyslným „osvícením“. Když nás náhle něco napadne, pravděpodobně se o slovo přihlásila právě ona.

Světlo a stín

Zora přichází na zemi a přináší s sebou světlo. Zatím neví, že součástí našeho světa je i tma. Netuší, že i ona sama se zrodila ze tmy. Bez tmy by totiž nikdy nevynikla její záře. Zkušenost s temnými stránkami života i sebe samé ji teprve čeká.

Za každým světlem číhá stín a za každým stínem musí být světlo.

Opakem Zory, známé též jako Jitřenka, je Večernice. Večernice je její součástí, její pomyslnou temnou sestrou. Jen Zora o ní zatím nemá ani tušení. Zora (Jitřenka) je první vycházející hvězda, první jiskra, příprava na skok do neznáma. Zora je záře, kterou vidíme na horizontu těsně předtím, než vyjde slunce.

Zora je spojována s bílou barvou. Bílá jako barva čistoty v tomto případě významově podtrhuje neposkvrněnost Zorčiny duše. Jenže za každým světlem číhá stín a za každým stínem nás opět čeká světlo. Dualita světa je neměnná a projevuje se i ve světě archetypů.

Zora v příbězích

V mnoha příbězích vidíme linku, kdy hrdinka musí o všechno přijít, sestoupit do temnoty a všechno tam odevzdat. Je svlečena z kůže, aby poznala svou temnou stránku, své temné dvojče. I Zora si jednou bude muset posvítit na své vlastní stíny.

V temnotě potkává dospělejší část sama sebe a stává se celistvou.

Archetyp Zory můžeme rozklíčovat ve spoustě příběhů. Červená Karkulka (která je v symbolickém slova smyslu celá o první menstruaci) odchází do lesa s košíkem, v němž má nějaké “dary”, a dostává od matky požehnání. Maminka s ní do lesa nemůže, protože právě tyto první zkoušky musíme zvládnout každá sama.

Vrhá se do neznáma, poprvé jde sama k babičce (archetyp moudré stařeny) a tady už se naivní dívka (v tento okamžik jde o archetyp Zory) setkává poprvé se svou animální stránkou, vlkem. V tomto setkání může objevit svou velkou osobní sílu.

Archetyp Zory je možné najít i v pohádce o Modrovousovi, Sněhurce nebo v příběhu o Persefoně, která jako dívka (panna) sestupuje do temnoty, aby tam získala zasvěcení. V temnotě potkává dospělejší část sama sebe a stává se celistvou.

Jiskra v oku

Slovanská bohyně Zora je spojována se svátkem Hromnice a přírodou, která se pomalu probouzí ze zimního spánku. Pro naše předky byla nadějí, ztělesněným příslibem toho, že jejich život po kruté zimě bude pokračovat.

Ze země vykoukly první sněženky. To jakoby Zora doteď spící v náruči matky země podala lidem bílou květinu a dala jim najevo, že matka příroda na ně nezanevřela a že její přízeň je jim nakloněna.

Zora, rusky Zarja, znamená záře. Zdrobněle Zornička. Zajímavé je, že pro označení oční zornice se používá také synonymum „panenka“ ve smyslu malé panny. Tady člověk může jen žasnout nad důvtipem českých lingvistů. Zora je také panna, panenka, ale spíš v asexuálním slova smyslu.

Sledujeme zde i významovou souvislost, k rozšíření zornice totiž dochází reflexivně při malém osvětlení, k jejímu zúžení pak při silném světle, je tedy úzce spojena s paprsky světla a jejich intenzitou.

Bohyně dnes

Spojení s touto částí naší duše, s Jitřenkou v nás, můžeme i v dospělém životě zažívat třeba v okamžiku, kdy stojíme před novým projektem nebo se chystáme něco poprvé vyzkoušet. A věříme si.

Zora. To je ta chvíle, kdy je ještě všechno možné.

Okamžik těsně před tím, než uděláme první krok. Čekání na zkoušku na vysoké škole. Ta chvíle, ve které je ještě všechno možné. Zora je svět pozorovaný přes růžové brýle, zápal, jiskra v oku, ale ne reálný první krok. Okamžik, kdy ještě nic nedopadlo ani dobře, ani špatně. Dřív, než začneme plánovat, vidět věci reálně a zjistíme, že nám chybí peníze nebo že jsme se omylem zapomněly naučit dvoje skripta.

Rituál

Naši předkové vítali Zoru, navracející se světlo a živost, rituálem, při kterém malé holčičky v bílých šatech vcházely do zhasnutého domu a v rukou nesly bílé svíce. Přinášely světlo, spolu s ním svou čistotu a nevinnost, a od svých svící zapalovaly další svíčky v domě. Vše se očistilo od nánosu minulého roku, obav a hrozeb a opět vysvitla nová naděje.

V tomto období je možné učinit i vlastní fyzickou očistu v jarní ledové vodě. Jít se vykoupat a nechat vše staré plavat. Ledový šok způsobí, že má člověk pocit, jako by se znovu narodil. Stejně jako Zora: „Jsem tady nová,“ vzpomínáte?

Autorky: Klára Ponczová, Lilia Khousnoutdinova

Převzato z: Flowee Bohyní ledna je Zora. Ztělesnění nevinnosti, hravosti a naděje

Kniha Novodobé ženské rituály

Rituály nás provází po celou lidskou historii, propojují nás s tím, co je větší než my: život, smrt, cykly přírody, cykly vesmíru, smysl naší cesty životem. V knize najdete praktické rady a návody jak rituály provádět.